<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/ufowideskyscraper.gif" title="Virtuální stáj Ufonek" alt="Virtuální stáj Ufonek" /></a>

Leden 2009

Máš dlouhé vedení??

25. ledna 2009 v 9:48 | Janina |  Zajímavosti a testy
Zeptám se tě na tři otázky a musíš na ně okamžitě odpovědět. Nesmíš dlouho přemýšlet, musíš hned odpovědět. O.K.?

Prostě si zjisti, jak jsi chytrý... Připraven?
Jdeme na to:
První otázka:
Jsi účastníkem závodu v běhu. Předběhneš druhého. Na kterém místě se umístíš?
Teď se podívej na odpověď dole.













Odpověď:
Pokud jsi odpověděl, že se umístíš na prvním místě, tak jsi úplně vedle!!! Protože když předběhneš druhého, zaujmeš jeho původní místo, tudíž doběhneš jako druhý.

Zodpovědět druhou otázku netrvá tak dlouho jako tu první.
Druhá otázka:
Když předběhneš posledního, kolikátý doběhneš?















Odpověď:
Jestli jsi odpověděl, že předposlední, tak jsi zase odpověděl špatně.
Řekni, jak můžeš předběhnout POSLEDNÍHO?
Ta otázka je prostě špatná. V tomhle nejsi moc dobrej, co?


Třetí otázka
Předmět: Velký matematický chyták!
Poznámka: součet musíš spočítat pouze v hlavě a ne použít papír a tužku. Zkus to.
Vezmi 1000 a přidej k tomu 40.
Nyní přidej dalších 1000.
Teď připočti 30.
Teď přidej 1000.
Teď přidej 20.
Teď připočti další 1000.
Teď přidej 10.
Kolik je součet? (Mrkni se dole na odpověď).














Vyšlo ti 5000?
Správná odpověď je ale 4100.

Nevěříš? Zkontroluj si to s kalkulačkou!
Desetinná posloupnost mate náš mozek, takže má tendenci počítat 100 místo 10.
Dobrý, ne?!

Psychologický test

25. ledna 2009 v 9:46 | Janina |  Zajímavosti a testy
Tohle je původní, nefalšovaný psychologický test. Je to příběh jedné dívky. Když byla na pohřbu své matky, setkala se tam s chlapcem, kterého do té doby nikdy neviděla. Protože ten chlapec byl tak krásný a okouzlující, jak si vždy představovala, že by její vysněný chlapec měl být, okamžitě se do něj zamilovala. Protože však byla velmi ostýchavá, nezeptala se jej na jeho telefonní číslo, ani kde bydlí. O pár dní později tato dívka zavraždila svou sestru. ----------------------------------------------------------------------------- Otázka zní:Jaký byl motiv vraždy její sestry? ---------------------------------------------------------------------------- Přemýšlejte, prosím, a pokud nějaký motiv naleznete, podívejte se níže pro vysvětlení. Pokud na žádný motiv nepřijdete, udělejte totéž. Nedívejte se však na řešení ihned, zkuste popřemýšlet!!! ----------------------------------------------------------------------------- Odpověď: Dívka doufala, že se se svým milovaným chlapcem potká opět na pohřbu. ----------------------------------------------------------------------------- Pokud jste odpověděli správně, přemýšlíte jako psychopat. Tento test vytvořil jeden slavný americký psycholog, aby otestoval, zda někdo má mentalitu vraha. Drtivá většina uvězněných masových vrahů odpověděla na tento test správně. Pokud jste neodpověděli správně, je to pro vás dobrá zpráva - nemáte mysl psychopata a potencionálního vraha.

Je tvoje jméno sexy??

25. ledna 2009 v 9:41 | Janina |  Zajímavosti a testy
Je to taková blbina co sem našla na jednom blogu =)
A=100 B=14 C=9 D=28 E=145 F=12 G=3 H=10 I=200 J=100 K=114 L=100 M=25 N=450 O=80 P=2 Q=12 R=400 S=113 T=405 U=11 V=10 W=10 X=3 Y=210 Z=23
háčky a čárky se ruší, počítejte je jako písmeno bez nich
  • 60 bodů- není sexy
  • 61-300 b.- je sexy
  • 301-599b.- super sexy!
  • víc jak 600- nejvíc sexy!
TAK CO JSTE SEXY NEBO NAOPAK?

Význam holčičích jmen

25. ledna 2009 v 9:40 | Janina |  Zajímavosti a testy
Adélaveselá, milá, špatná kamarádka
Adrianauštěpačná, zlomyslná, dobrá kámoška
Agátamálomluvná, nejistá, uzavřená
Albínabystrá, otevřená, vlídná
Alenavychytralá, málomluvná, křehká
Alicekamrádská, nezkazí radost, otevřená
Alžbětadobrotivá, uzavřená, vtipná
Amáliesebejistá, agresivní, kolektivní
Anděladružná, smyslná, nejistá
Andreachytrá, zdrženlivá, využívaná
Anetauštěpačná, zlomyslná, dobrá kámoška
Anežkaustaraná, vlídná, předvádivá
Annadobrotivá, hodná, hodně vnímavá
Antonienechá si vše líbit, nesobecká, bojácná
Apolenajemná, laskavá, vnímavá
Barborasympatická, chytrá, vypočítavá
Beátajemná, laskavá, vnímavá
Bělaustaraná, zvědavá, líná
Bertarozvážná, panovačná, sexuchtivá
Blankaustaraná, vlídná, předvádivá
Blaženabázlivá, rozmazlená, žárlivá
Bohdanavyděračská, pomlouvá, věrná
Bohumilasmýšlivá, bláznivá, neupřímná
Bohuslavaváhavá, dětská, příjemná
Boženazamlklá, nevšímavá, nesympatická
Brigitazamyšlená, pořádná, sexy
Cecíliepomlouvá, dráždivá, přemýšlivá
Dagmarnechá si vše líbit, nesobecká, bojácná
Danajemná, laskavá, vnímavá
Danielatichá, ochotná, chápavá
Darinapyšná, rozumná, nekamarádská
Darjapodivná, bojácná, upovídaná
Denisazamyšlená, pořádná, sexy
Diananadřazená, nekamarádská, parádivá
Ditakrásná, chladná, opomíjející okolní svět
Dobromilanesmiřitelná, rozhodná, rázná
Dorotarozvážná, pomlouvá, pubertální
Doubravkamá kuráž, smyslná, hrdá
Drahomíralehkomyslná, líná, dětinská
Drahoslavapovrchní, posměvačná, vášnivá
Editaváhavá, dětská, příjemná
Elenauštěpačná, drzá, zahořklá
Eliškapyšná, rozumná, nekamarádská
Emapodivná, bojácná, upovídaná
Emílieohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Erikashovívavá, chytrá, má pochopení
Esternestálá, nevtíravá, spontání
Evachápavá, ochotná, bouřlivá
Evelínatichá, posmutnělá, nerozhodná
Evženiepovrchní, posměvačná, vášnivá
Františkamilá, rozhodná, bojovná
Gabrielamrzutá, nevlídná, lehce se zamiluje
Galinauštěpačná, drzá, zahořklá
Gitavznešená, tajuplná, zvědavá
Gizelanestálá, vnímavá, nevšední
Hanabázlivá, rozmazlená, žárlivá
Hedvikavyděračská, pomlouvá, věrná
Helenasmýšlivá, bláznivá, neupřímná
Hermínaohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Ilonapanovačná, poroučivá, špatná kámoška
Ingridnestálá, nevtíravá, spontání
Irenavznešená, chytrá, sympatická
Irmamilá, rozhodná, bojovná
Isabelamrzutá, nevlídná, lehce se zamiluje
Ivadětská, toulavá, čestná
Ivanapomlouvána, super kámoška, upovídaná
Ivetamarnivá, ochotná, samostatná
Ivonauštěpačná, drzá, zahořklá
Janapřemýšlivá, šikovná, upovídaná
Jarmiladrzá, povznesená, zasmušilá
Jaroslavaprotivná, zdrženlivá, nesobecká
Jindřiškamilá, hrdá, osamělá, podivná
Jiřinapravdomluvná, vypočítavá, rozhodná
Jitkaostýchavá, toulavá, něžná
Johanavznešená, tajuplná, zvědavá
Jolananestálá, vnímavá, nevšední
Juditadružná, smyslná, nejistá
Jůliesmutná, nenahraditelná, družná
Justýnanastálá, nevtíravá, spontání
Kamilahrdá, podmanivá, žárlivá
Karinaoslnivá, starostlivá, pokorná
Karolínavýborná kámoška, pravdomluvná, starostlivá
Kateřinamarnotratná, plachá, odhodlaná
Kláranesamostatná, přemýšlivá, pracovitá
Klaudieoslnivá, starostlivá, pokorná
Kristýnadvojí tváře, nespolehlivá, srandistka
Květauštěpačná, drzá, zahořklá
Ladabojovná, učenlivá, spolehlivá
Lauradružná, smyslná, nejistá
Lenkavychytralá, líná, váhavá
Leonainteligentní, nespolehlivá, pracovitá
Liběnanestálá, nevtíravá, spontání
Libušedobrosrdečná, nechá se unést, vášnivá
Lilianasurová, rozpustilá, roztržitá
Lindarozmazlená, neupřímná, ráda vyhrává
Luciekrutá, samostatná, zdatná lhářka
Ludmilamilá, rozhodná, bojovná
Lýdiemrzutá, nevlídná, lehce se zamiluje
Magdatyp kluka, rázná, drzá
Mahulenanestálá, nevtíravá, spontání
Marceladychtivá, náročná, náruživá
Marianauštěpačná, drzá, zahořklá
Marienáladová, frajerka, pomlouvá
Marikavznešená, tajuplná, zvědavá
Marinanestálá, vnímavá, nevšední
Markétanesmiřitelná, rozhodná, rázná
Martarozvážná, pomlouvá, pubertální
Martinamá kuráž, smyslná, hrdá
Matyldaohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Michaelatichá, nemá kuráž, pořádná
Miladavýbojná, hloupá, nesympatická
Milenadobrácká, osamělá, spravedlivá
Miloslavauštěpačná, drzá, zahořklá
Milušemilá, rozhodná, bojovná
Miriammrzutá, nevlídná, lehce se zamiluje
Miroslavaustaraná, zvědavá, líná
Monikarozvážná, panovačná, sexuchtivá
Naďeždavychytralá, málomluvná, křehká
Natáliekamarádka, nezkazí radost, otevřená
Natašaohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Nelasurová, rozpustilá, roztržitá
Nikolarozmazlená, neupřímná, ráda vyhrává
Ninavychytralá, málomluvná, křehká
Norakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Oldřiškatichá, posmutnělá, nerozhodná
Olgapovrchní, posměvačná, vášnivá
Olívievznešená, tajuplná, zvědavá
Otýlienestálá, vnímavá, nevšední
Patricieoslnivá, starostlivá, pokorná
Pavlanadřazená, nekamarádská, parádivá
Pavlanastálá, nevtíravá, spontání
Pavlínapředvádivá, obyčejná, kreativní
Petramilá, šikovná, inteligentní
Radanadružná, smyslná, nejistá
Radkazamlklá, vzdorná, pravdomluvná
Radmilavychytralá, málomluvná, křehká
Rebekaprůbojná, dobrá partnerka, tolerantní
Regínakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Renatavznešená, tajuplná, zvědavá
Romananestálá, vnímavá, nevšední
Sabinavychytralá, málomluvná, křehká
Sandrakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Sáramrzutá, nevlídná, lehce se zamiluje
Saskienestálá, nevtíravá, spontání
Sávapravdomluvná, vtipná, sobecká
Simonarozhodná, nekreativní, upřímná
Slavěnaoslnivá, starostlivá, pokorná
Soňavychytralá, málomluvná, křehká
Stanislavakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Stelaohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Svatavasurová, rozpustilá, roztržitá
Světlanarozmazlená, neupřímná, ráda vyhrává
Sylviepovýšená, nekompromisní, zvědavá
Šárkadětská, chápavá, zaostalá
Šarlotaoslnivá, starostlivá, pokorná
Štěpánkamilá, rozhodná, bojovná
Tamaramrzutá, nevlídná, lehce se zamiluje
Taťánaohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Terezachce být nejlepší, nešikovná, něžná
Valérievychytralá, málomluvná, křehká
Vandakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Venduladružná, smyslná, nejistá
Věrasurová, rozpustilá, roztržitá
Veronikarozmazlená, neupřímná, ráda vyhrává
Viktorieohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Vilmavychytralá, málomluvná, křehká
Violakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Vladěnavznešená, tajuplná, zvědavá
Vlastanestálá, vnímavá, nevšední
Xenievychytralá, málomluvná, křehká
Zdeňkakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Zdislavaoslnivá, starostlivá, pokorná
Zinadružná, smyslná, nejistá
Zitasurová, rozpustilá, roztržitá
Zlatarozmazlená, neupřímná, ráda vyhrává
Zoraohnivá, velká osobnost, netrpělivá
Zuzanavychytralá, málomluvná, křehká
Žanetakamarádka, nezkazí radost, otevřená
Žofie
mrzutá, nevlídná, lehce se zamiluje

Význam klučičích jmen

25. ledna 2009 v 9:39 | Janina |  Zajímavosti a testy
Adamfalešný, bázlivý, neupřímný
Adolfpokrytecký, hezký, nevšímavý
Alankonfliktní, marnivý, vše pochopí
Albertnevinný, přitom zlý, dvojí tváře
Alešnetrpělivý, odhodlaný, kamarádský
Alexandroddaný milovník, upřímný, nebojácný
Alexejnevěrný, nesnese odpor, nekamarádský
Alfonsdobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Aloisdobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Andrejumělecký typ, veselý, rozverný
Antonínpokrytecký, hezký, nevšímavý
Arnoštnejistý, namyšlený, staromódní
Arturpracovitý, ohleduplný, pozorný
Bartolomějsmyslný, náruživý, proradný
Bedřichvznešený, povýšený, nekamarádský
Benediktpokrytecký, hezký, nevšímavý
Benjamínkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Bernardnevinný, přitom zlý, dvojí tváře
Blahoslavoddaný milovník, upřímný, nebojácný
Blažejnevěrný, nesnese odpor, nekamarádský
Bohdandobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Bohumildobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Bohumírkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Bohuslavmarnivý, pravdomluvný, spolehlivý
Boleslavdůvěřivý, nestálý, upřímný
Bonifácnamyšlený, vlídný, starostlivý
Borisnekonfliktní, milující, usměvavý
Bořekpokrytecký, hezký, nevšímavý
Bořivojnejistý, namyšlený, staromódní
Bronislavpracovitý, ohleduplný, pozorný
Brunotichý, nezkušený, vybíravý
Břetislavvýkvět společnosti, nesnáší neúspěch
Ctiborpokrytecký, hezký, nevšímavý
Ctiradkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Cyrilnevinný, přitom zlý, dvojí tváře
Čeněknudný, nenápadný, dobrosdrdečný
Čestmírsrandista, ochotný, fajn kluk
Daliborumělecký typ, veselý, rozverný
Dalimilpokrytecký, hezký, nevšímavý
Danieloddaný milovník, upřímný, nebojácný
Davidnevěrný, nesnese odpor, nekamarádský
Dobroslavcitlivý,pracovitý, parádivý
Dominikneobvyklý, spořádaný, komický
Drahoslavtichý, nezkušený, vybíravý
Dušannechápavý, netrpělivý, přihlouplý
Eduarddobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Emanueldobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Emilpokrytecký, hezký, nevšímavý
Eriknejistý, namyšlený, staromódní
Evženpracovitý, ohleduplný, pozorný
Felixnamyšlený, vlídný, starostlivý
Ferdinandnekonfliktní, milující, usměvavý
Filiptrpělivý, inteligentní, příjemný
Františekmilovník vlasti, netolerantní, vzdělaný
Gabrieloddaný milovník, upřímný, nebojácný
Gustavnevěrný, nesnese odpor, nekamarádský
Hanuškonfliktní, marnivý, vše pochopí
Havelmarnivý, pravdomluvný, spolehlivý
Herbertdůvěřivý, nestálý, upřímný
Heřmanumělecký typ, veselý, rozverný
Hubertpokrytecký, hezký, nevšímavý
Hugonudný, nenápadný, dobrosdrdečný
Hynekneobvyklý, spořádaný, komický
Ignácnamyšlený, vlídný, starostlivý
Igornekonfliktní, milující, usměvavý
Ivansimulant, touží jen po slávě a penězích
Ivodobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Jáchymdobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Jakubnestálý, idol dívčích srdcí, tolerantní
Janneobvyklý vzhled, zajímavý, chápavý
Jarmiloddaný milovník, upřímný, nebojácný
Jaromírnevěrný, nesnese odpor, nekamarádský
Jaroslavvznešený, bohatý, vybíravý v dívkách
Jeronýmtichý, nezkušený, vybíravý
Jindřichnadaný, srandista, nemá pochopení
Jiřízádumčivý, dobrý kamarád, troškařský
Jonášcitlivý,pracovitý, parádivý
Josefkamarád dívek, nerozhodný, bázlivý
Juliusumělecký typ, veselý, rozverný
Kamilpokrytecký, hezký, nevšímavý
Karelmírný, labilní povahy, oddaný
Kazimírdobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Klementdobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Kristiánkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Kryštofmarnivý, pravdomluvný, spolehlivý
Květoslavdůvěřivý, nestálý, upřímný
Kvidonudný, nenápadný, dobrosdrdečný
Ladislavdomýšlivý, falešný, nadřazený
Leopoldoddaný milovník, upřímný, nebojácný
Leošnevěrný, nesnese odpor, nekamarádský
Liborhloupý, rozmazlený, poddajný
Lubomnírumělecký typ, veselý, rozverný
Luborpokrytecký, hezký, nevšímavý
Lubošneobvyklý, spořádaný, komický
Luděknevšímavý, zásadový, nestálý
Luděktichý, nezkušený, vybíravý
Lukášdělá dobrý dojem, brzy selže, nemluví pravdu
Lumírnamyšlený, vlídný, starostlivý
Marcelnekonfliktní, milující, usměvavý
Mareknevinný, ostýchavý, měkký
Marianneobvyklý, spořádaný, komický
Martinprudká povaha, neupřímný, nekompromisní
Matějpokrytecký, hezký, nevšímavý
Matoušnejistý, namyšlený, staromódní
Maxmiliánpracovitý, ohleduplný, pozorný
Medardcitlivý,pracovitý, parádivý
Michaldobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Milandobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Mikulášnudný, nenápadný, dobrosdrdečný
Miloslavidol děvčat, nepřátelský, paranoidní
Milošneobvyklý, spořádaný, komický
Miroslavzvláštní, nevhodný objekt, klamající
Mojmíroddaný milovník, upřímný, nebojácný
Norbertnevěrný, nesnese odpor, nekamarádský
Oldřichvěrný dívkám, srandista, pohodlný
Olegumělecký typ, veselý, rozverný
Oliverpokrytecký, hezký, nevšímavý
Ondřejzamilovaný do sebe, egoista, otevřený světu
Oskartichý, nezkušený, vybíravý
Otapřísný, nemá smysl pro humor, omezený
Otakarkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Otmarmarnivý, pravdomluvný, spolehlivý
Pankrácdůvěřivý, nestálý, upřímný
Patrikpokrytecký, hezký, nevšímavý
Pavelkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Petrnevinný, přitom zlý, dvojí tváře
Pravoslavdobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Prokopdobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Přemyslcitlivý,pracovitý, parádivý
Radekpřitažlivý, upřímný, stojí si za svým
Radimumělecký typ, veselý, rozverný
Radomírpokrytecký, hezký, nevšímavý
Radoslavneobvyklý, spořádaný, komický
Radovannudný, nenápadný, dobrosdrdečný
Renénelidský, má pochopení, nevtíravý
Richardnevychovaný, pomstychtivý, proradný
Robertpokrytecký, hezký, nevšímavý
Robinnejistý, namyšlený, staromódní
Rolandpracovitý, ohleduplný, pozorný
Romannepřítel, dokonalý, citlivý
Rostislavpokrytecký, hezký, nevšímavý
Rudolfkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Řehořnevinný, přitom zlý, dvojí tváře
Samuelnamyšlený, vlídný, starostlivý
Servácnekonfliktní, milující, usměvavý
Silvesrcitlivý,pracovitý, parádivý
Slavojkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Slavomírmarnivý, pravdomluvný, spolehlivý
Soběslavdůvěřivý, nestálý, upřímný
Stanislavzákeřný, touží po slávě, necitlivý
Svatoplukdobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Svatoslavdobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Šimonumělecký typ, veselý, rozverný
Štefanpokrytecký, hezký, nevšímavý
Štěpántichý, nezkušený, vybíravý
Tadeášpokrytecký, hezký, nevšímavý
Teodorkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Tibornevinný, přitom zlý, dvojí tváře
Tomášpravdomluvný, čestný, nepoddajný
Václavdětský, mírný, kamarádský
Valdemarnudný, nenápadný, dobrosdrdečný
Valentýndobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Vavřinecdobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Věnceslavcitlivý, pracovitý, parádivý
Vendelínnamyšlený, vlídný, starostlivý
Věroslavnekonfliktní, milující, usměvavý
Viktorpokrytecký, hezký, nevšímavý
Vilémnejistý, namyšlený, staromódní
Vincencpracovitý, ohleduplný, pozorný
Vítekumělecký typ, veselý, rozverný
Vítězslavpokrytecký, hezký, nevšímavý
Vladankonfliktní, marnivý, vše pochopí
Vladimírnevinný, přitom zlý, dvojí tváře
Vladislavkonfliktní, marnivý, vše pochopí
Vlastislavmarnivý, pravdomluvný, spolehlivý
Vlastimildůvěřivý, nestálý, upřímný
Vojtěchvtipný, panovačný, nestálý
Vratislavdobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Zbyněkdobrý kamarád, ohleduplný, vzpurný
Zbyšektichý, nezkušený, vybíravý
Zdeněkroztržitý, paličatý, panovačný
Zikmundcitlivý,pracovitý, parádivý

Kapitola22

25. ledna 2009 v 9:37 | Janina |  Láska v koncích
Asi dva dny jsme spolu s Milošem nemluvili. Byla jsem zoufalá. Ivana i Jitka mi radili jít k psychologovi. A tak jsem šla. " Nebojte se, do týdne bude všechno OK. Jde o přechodnou šokovou krizi", uklidňoval mě ten sympatický muž. Měl pravdu. Večer přišel Miloš s krásnou kyticí růží a omluvil se mi. Prý nevěděl, co dělá. " Miluji tě", šeptl mi do ucha, když jsme se líbali. " A naše dcera, jestli to bude dcera se bude jmenovat Ivanka, po naší hodné Ivaně. A budeme mít spoustu nádherných dětí", šeptnul znovu. Mlčky jsem kývla a políbila ho. Snad už bude všechno dobré. Snad... Krásensko, 2007/08

Kapitola21

25. ledna 2009 v 9:37 | Janina |  Láska v koncích
" Ptám se vás, slečno Kateřino Krátká, zda si chcete vzít za manžela vašeho snoubence Miloše Zukala?" zeptal se farář. " Ano", odpověděla jsem. Asi za vteřinu se otevřely kované dveře kostela a vstoupil nějaký kluk. Zdál se mi povědomý. Konečně přišel blíž. Ne, to není možný- to je přece Milan!!! V tom mě už Miloš navlíkal prstýnek. Ne, ne, žádný Milan, jsem přece vdaná za Miloše! Odvrátila jsem od Milana zrak a dala Milošovi pěkně vášnivý francouzák- jako svatební polibek. Pak jsme šli do restaurace Olšovec v Jedovnicích a slavili. Milana jsem už ani jednou neviděla. Svatební noc jsme promilovali a ráno mi bylo zase špatně. Myslela jsem si, že jsem to včera na hostině trochu přehnala. Všechno však bylo jinak. Týden jsem trpěla, ale v pátek jsem šla radši v obvodní doktorce, jelikož jsem se bála, jestli nemám salmonelózu. Doktorka mě však vyvedla z omylu. " Mám dobrou zprávu: nic vám není, jenom mám podezření na těhotenství, zajděte si na gynekologii", pravila mi s úsměvem. " Cože?!" vypadlo ze mě. " Povídám, že jste možná těhotná, zajděte si na gynekologii". " Ano, promiňte". Vypadla jsem z ordinace, co nejrychleji to šlo a rovnou letěla za Ivčou. Ta potvrdila teorii mojí doktorky. Jsem těhotná!!! Přilítla jsem domů, podala jsem Milošovi dudlík a doufala, že mu to dojde. Nedošlo. Hleděl na mě jako na zjevení a řekl: " Na co dudlík? Lukášek jich má..." . " A kdo říká, že pro Lukáška?" napověděla jsem mu. " A pro koho? Pro mě? Jsem ráda, že jsi mi ho koupila. Už dlouho po něm toužím", řekl ironicky. " Ty seš blbej. Miloši, já jsem těhotná", řekla jsem a objala ho. Odhodil mě a zeptal se stejně jako já u obvodní doktorky: " Cože?" " No, prostě jsem zjistila, že jsem těhotná", řekla jsem smutně, protože jsem viděla, že není Miloš nijak zvlášť nadšený. Nic neřekl, práskl dveřmi a odešel do hospody. Pro zlepšení nálady jsem šla na zahradu posbírat šneky. Ještěže bylo po dešti. Potom jsem si je uvařila s pečenými bramborami a dala si k nim zavařené jahody. Vzpomněla jsem si na Štěpána, jak jsem ho učila vařit šneky začala bulet. Sáhla jsem do zadní kapsa mých kapsáčů, které jsem nosila ve Francii a vytáhla prstýnek s diamantem ve tvaru šnečka. Šla jsem se projít k Brněnské přehradě. Vzala jsem si s sebou tvrdý chleba pro kachny, prstýnek a Lukáška s kočárkem.. Autobusem jsem dojela až k Rozdrojovicím a pak pokračovala pěšky. U přehrady jsme nakrmili kačenky a já vhodila drahý prsten od Štěpána do hlubin přehrady...

Kapitola20

25. ledna 2009 v 9:34 | Janina |  Láska v koncích
Asi v sedm ráno mě vzbudila Eva, že už prý musí začít. A tak začala. Myla mi vlasy, foukala, gelovala, voskovala, spínala, česala a stříhala, a než jsem se nadála, měla jsem na hlavě účes jako princezna (drdůlek z mých polodlouhých vlasů, ozdobený růžovými růžičkami a stříbrnou korunku). V půl desáté přijel Milošův strýc s mými šatičkami, které jsem si sama vybrala v jeho svatební agentuře. Byli úžasné. Jejich zářivě bílá barva s dotekem růžové, mě fakt sekla. Zlatým hřebem večera (teda spíš rána) bylo líčení. Eva použila jemně růžové stíny, modrou konturku a černou řasenku. Zní to sice divně, ale vypadalo to fakt úžasně. Celá naše svatba měla být zařízena ve stříbrné a růžové barvě. To znamenalo, že Miloš měl na sobě super jemňounce růžovou košili, šedé sako a kalhoty a já jemně růžové šaty, růžovou kytku z holandských růží, převázanou stříbrnou mašlí a lesklý, stříbrný, téměř průhledný závoj. " Jen záříš", podotkla Eva, když dokončila svoji práci, tím, že mě celou postříkala sprejem se stříbrnými třpytkami. " Se nediv, je to svatba mých snů", odpověděla jsem jí. " To sice jo, ale ty prstýnky mohly být zlaté", namítla. " Jednou se řeklo, že bude svatba stříbrno-růžová, tak bude stříbrno-růžová. A když ještě nevymysleli růžové prstýnky, tak musí být stříbrné, to se nedá nic dělat. Stříbro je stejně hezčí než zlato." V tom se otevřely dveře a v nich stál Miloš. " Dobré ráno miláčku. Seš prostě....no, úžasná, krásná, nádherná, prostě tě miluji." Sice mi Eva zakázala se kvůli rtěnce líbat, ale já prostě musela. Chudák Miloš měl nakonec na tváři ozdobu- moje rtíky.

Kapitola19

25. ledna 2009 v 9:32 | Janina |  Láska v koncích
Hádejte, kolikátého je! Dobře, poradím vám, je 25.srpna. Pořád nevíte? Dobře, já vám to teda řeknu: zítra se vdávám!!! Už od včerejška je u nás plno. Ještěže máme tak velký dům (koupili jsme si vilu na Lesné v Brně). Mamka byla už od rána na nohách. Pekla cukroví a Jitka a Ivča jí pomáhaly. Holky si mou mamku úplně zamilovaly a já si taky uvědomila, jak ji mám ráda. Jitčin Lukáš a můj taťka mluvili celý den jen o fotbalu. Navečer přijela další dávka hostů. Byli to Milošovi rodiče a sestřenice, která je vyučená kadeřnice a kosmetička, tudíž mě na můj velký den nalíčí a načeše. Milošovi rodiče byli děsně sympatičtí. Maminky pekly cukroví, tátové a Lukáš seděli s pivem u televize a já se zatím skvěle skamarádila s Evou, Milošovou sestřenicí. Pravé překvapení přišlo až kolem desíti večer. Někdo zazvonil a já poprosila Ivu, aby šla otevřít, protože mě zrovna Eva malovala oční linky (zkoušela, co mi bude nejvíc slušet, abych vypadala fakt bezvadně). Iva pro mě přišla a říkala, že jsou tam nějaké čtyři dívky asi mého věku. Když jsem došla ke dveřím, v návštěvě jsem poznala Lenku, Jarču, Katku a Janu- moje kamarádky z intru. Všechny čtyři měly spacák, karimatku a pořádný bágly. Podle toho vybavení jsem usoudila, že tu chtějí přespat. Tak mi nezbívalo, než je pozvat dál a ubytovat je v poslední volné místnosti našeho domku. Ještěže máme opravdu hodně místností. V budoucím pokojíčku mého miminka se na zemi ve spacácích rozvalovaly moje milované bývalé spolužačky z pedáku, v obýváku na rozkládací válendě spokojeně chrupkala Eva a Ivana-které se za jeden večer staly nejlepšími kamarádkami, později večer se přidaly k mým kámoškám z intru, v jednom pokoji pro hosty spali moji rodiče, v druhém Milošovi a ve třetím budoucí manželé Jitka a Lukáš.

Kapitola18

25. ledna 2009 v 9:28 | Janina |  Láska v koncích
Dnes strávím poslední den v nemocnici. Zítra odjíždíme domů - huráááá!!! Vypravila jsem se do ordinace, abych holkám pomohla. Otevřela jsem ordinaci vlastním klíčem, který mně dala Ivka, a co nevidím: ty dvě sudičky sedí v sesterně - Jitka bulí a Ivana má také na krajíčku. "Co se děje?" zeptala jsem se. "Jsem těhotná" odpověděla Jitula. "To máš být šťastná" opáčila jsem. "Jo, ale mám rizikový těhotenství, hned od příštího týdne nesmím pracovat. A Iva si nestihne najít náhradu," vzlykla. "Na co náhradu. Od čeho jsem tu já?!" "Sice mám Lukáška, ale toho si můžu brát s sebou, že Ivi?!" nabídla jsem se. "Ty by ses obětovala" zeptala se Ivča s nadějí v hlase. "Jasně, od toho tu jsem." "Tak jo, díky moc. Jitka tě ještě dnes zaučí, jak se píšou recepty atd." "Moc ráda,"promluvila ta mlčící sfinga, a tak jsem se učila. Zrovna dnes byla plná čekárna lidí. Hurá, jedeme domů. Miloš si vzal dovolenou, a já taky. V našem bytě už jsem nebyla skoro devět měsíců. Miloš mě překvapil. Prázdné prostory našeho bytu byly vyplněné nábytkem a krásně zařízené. Byla jsem snad nejšťastnější člověk na světě. Mám milujícího muže, práci a malého rozkošného Lukáška!!!

Kapitola17

25. ledna 2009 v 9:25 | Janina |  Láska v koncích
Ráno jsem byla pořádně utahaná, celo noc jsme totiž promilovali. Vstala jsem, abych si nachystala snídani a v tom se mi zatočila hlava. Celé dopoledne mě bylo špatně a zvracela jsem. Říkala jsem si, že jsem musela včera sníst něco zkaženého a přemýšlela co. Večer jsem to všechno řekla Milošovi a ten si myslí, že jsem těhotná. Pevně v to věřím. Další den mi bylo ještě hůř, a tak si Miloš vzal dovolenou. Staral se o mě jako o malé miminko. Celý den jsem ležela v posteli, protože vždycky, když jsem se pohla, tak jsem zvracela. Bylo to hrozný. Nakonec, asi kolem pěti večer zavolal Miloš Ivaně, aby se na mě přišla podívat. Ivana přišla až v sedm večer, kdy už jsem nemohla vydržet. Stačil jí jen pohled na mě a přikázala Milošovi, aby jí půjčil mobil, že zavolá sanitku. 18. Za půl hodiny už jsem ležela na nemocniční posteli a vedle mě vystrašený Miloš, který mě pevně držel za ruku, Ivana, která mi přidělávala kapačku a Jitka Víte, co mi bylo? Včera jsem otěhotněla, ale miminko je bohužel v kritickém stavu. Téměř celou dobu těhotenství budu muset proležet v nemocnici. Ještěže tady pracuje Miloš, Ivana a Jíťa. V nemocnici jsem skoro víc než doma- zkrátka je to můj druhý domov. Každý den byl nudný a bolestivý. Najednou jsem byla v kritickém stavu i já. Potravu mi píchali injekcemi a pití kapačkou. Naštěstí asi za měsíc se to zlepšilo. Ani jeden z nás nebyl v kritickém stavu. Za sedm měsíců Ráno jsem se probudila v kaluži krve. Začala jsem bulet. Asi za minutu přišla sestřička, aby mě píchla výživu, lekla se stejně jak já a přikázala mi, abych se ani nehnula, že jde pro doktora. Místo doktora přišel úplně bledý Miloš s vozíkem. " Zlato, co se děje?" zeptal se roztřepaným hlasem a se slzami v očích. Poslechla jsem ho a jak uviděl tu kaluž krve, málem se skácel k zemi. Za malou chvíli jsem byla na sále a doktor Lukáš s Ivou mě oznámili, že musím porodit, nebo dítě nepřežije. A tak jsem se nadechla a tlačila. Porod trval neuvěřitelných dvanáct hodin a miminko žije. Je to kluk a má šanci na přežití pětačtyřicet procent. Jmenuje se Lukáš, podle Jitčina Lukáše, doktora, který zachránil život svému malému jmenovci. Lukášek musí být ještě aspoň dva měsíce v inkubátoru, aby ,dozrál' a pak půjdeme všichni tři domů a budeme žít šťastně až do smrti- SNAD!? Musím doufat, naděje přece umírá poslední. Za dva měsíce Můj malý Lukášek je fakt krásný miminko. Už mu nehrozí téměř žádné nebezpečí a na 99% přežije a bude zdravý. Miloš mi každý den nosí růže a přiznal se mi, že byl zoufalý, když jsem mu řekla, že jsem neplodná! Prý si vždycky přál kupu dětí a malého Lukáška úplně žere. Pokud se nic nestane, půjdeme už příští týden domů. Dneska mám jít na poslední prohlídku k Ivaně. Abych si rozvrhla čas, šla jsem tam hned v deset dopoledne. Čekárna byla přeplněná k prasknutí, ale teď jsem se stejně nudila, a tak jsem zůstala a čekala ,až mě zavolají. V tom se otevřely dveře a vešla panička, zmalovaná jak Marfuša a s parukou. Uvízla na mě pohledem. Odkud já ji jen znám? Konečně jsem si vzpomněla...to je přece Kristýna!!! Sedla si vedle mě a já ucítila ten odporný parfém, kvůli kterému mě Milan opustil. Radši nemyslet V tom okamžiku se otevřely dveře znovu a vstoupil Miloš. Valil se přímo ke mě. Všiml si závistivého pohledu Kristýny, a tak nikoho ani nepozdravil a rovnou se na mě vrhl. Dal mi asi pětiminutového francla, kterého jsem si patřičně vychutnala. Kristýna a všichni ostatní skoro pukli závistí. Jedna slečna se ho dokonce snažila sbalit pohledem! Byla fakt děsně krásná, ale podle stylu oblečení pěkná sukničkářka... Z ordinace vyšla Iva v doktorském plášti a taky šla rovnou ke mě.

Kapitola16

25. ledna 2009 v 9:20 | Janina |  Láska v koncích
Hned ráno mě propustili z nemocnice domů. Cestou jsem se stavila za Milošem na gyndu, jenže ten byl zrovna na sále, a tak jsem ho ani nepozdravila. Domů přišel večer, ale to jsem nebyla doma zase já. S Ivou jsme jeli do Kotvrdovic, ukázat Kristýně a Milanovi svatební oznámení. Prvně jsme se stavili u mámy a táty, abychom zjistili, kde moje milovaná sestra novomanželka bydlí. Doma byl jenom taťka a ten nám pověděl, že musíme jet do Senetářova. Vida moje sestřička si válí zadek v Milanově vilce. V Senetářově jsme byli hned. Před Milanovou vilkou se mi rozklepala kolena. Vzpomněla jsem si na všechny hezké chvíle, které jsem tu zažila. Ivana zazvonila. Pěknou chvíli jsme čekali, když se konečně otevřely dveře a vylezl Milan jen ve slipech. Hned mi bylo jasné, co tam dělají, a tak jsem upustila od plánu A a v rychlosti vymyslela nový plán B. " Ahoj, můžeme na kafe?" zeptala jsem se ironickým hlasem a ušklíbla se. " Koukám, že sis na mě přivezla posilu", ukázal na Ivanu. " Můžeme na to kafe?" zeptala se naopak Ivana. " No, ehm.......pojďte", pozval nás po chvíli ticha. " Kikčo, máme návštěvu. Přijela Kačka s kamarádkou", zavolal do pootevřených dveří ložnice. Já ti dám Kačka, ty hajzle. Ze dveří ložnice vylezla Kristýna v županu. " Co tady chceš?" zeptala se nervózním hlasem. " Přinesla jsem vám něco ukázat", odpověděla jsem sebevědomě a z kapsy vytáhla oznámení v obálce. Použila jsem opět plán B. Pomaloučku jsem obálku otevřela a vrazila Kristýně pod nos oznámení. Rychle ho přelouskla očima. " Ty seš kráva", oznámila mi naoko sebevědomě, ale na očích jí byly vidět rozpaky. " Sbohem", zazpívala jsem a co nejrychleji jsme vypadli z toho odpornýho domu. Jakýho odpornýho domu?! Vždyť jsem tam zažila nejhezčí chvíle ve svém životě a hlavně s Milanem. S mým Milanem. Do háje, co to zas plácám? Jakým mým Milanem? Milan není můj a už nikdy nebude. No a co! Mám lepšího kluka a hlavně hezčího!!!

Kapitola15

25. ledna 2009 v 9:19 | Janina |  Láska v koncích
Byla jsem v nemocnici. Kolem mě stála mamka, taťka, Kristýna, Miloš, Ivana, Jitka a spousta zdravotních sester, které volaly na doktora: " Pane doktore, už se probouzí." V tom ke mě přišel doktor. Byl mi nějak povědomý...počkat... " Milane", vykřikla jsem a začala bulet. " Klid slečno, nebojte se, všechno je v pořádku", řekl neznámý doktor. V tom jsem se konečně úplně probudila. Nade mnou nebyli ti všichni, ale jen doktor a usmívající se Jitka. Byl to jenom sen- chvála bohu. Jitka řekla doktorovi: " Lukáši, můžeš jít." Doktor se na mě usmál a Jitce něco pošeptal. Ta kývla a on odešel. " Kdo to je, prosím tě?" zeptala jsem se jí, až se za doktorem zavřely dveře. " Doktor Lukáš a můj kluk v jednom" odpověděla s úsměvem. " Tak povídej", pobídla mě. Všechno jsem jí dopodrobna řekla. Nakonec prohlásila: " Toho by se dalo možná patřičně využít. Máš fotku Milana?" " Jo, tady na mobilu", odpověděla jsem a podala jí aparát. " No fůůůj, ten je hnusnej. Miloš je stokrát hezčí", prohlásila to, co já už dávno vím. " Já vím", prohlásila jsem suše. " Máte už s Milošem svatební oznámení?" " Ne". " Tak se spolu vyfoťte a dejte si fotku na oznámení. Potom to zanes Kristýně, ta se užárlí a sklapne jí a přestane otravovat." " To je sice hezký, ale já nemám foťák", odpověděla jsem smutně. " Víš co?! Hned zavolej Milošovi, ať se co nejdřív staví, spočítejte kolik budete oznámeníček chtít a já vás přijdu vyblesknout." " Dobře", řekla jsem a vytáčela Milošovo číslo. Vzal to hned napoprvé. " Čau lásko, stalo se něco?" " Miloši, dojdi prosím hned sem do nemocnice. Je to nutný!" " Jo, hned letím". " Nemusíš hned, ale co nejdřív". " Už jsem na cestě. Vydrž minutu". Zavěsila jsem a pobídla Jitku, aby zašla pro foťák. Ta letěla a hned byla zpět. " Donesla jsem ještě mascaru, stíny, pudr a lesk, musím tě trochu zkrášlit. Jenom jsem na sesterně nenašla žádný hřebínek. Nemáš? Jestli ne, tak musím ještě někam skočit. Asi za nějakou sestrou", přemýšlela nahlas. " Ne, dobrý, já mám." " Super, tak si sedni. Jo, nemáš náhodou suchej šampon. Asi ne, že?! Máš hrozně mastný vlasy", vysvětlila. " Jo, podívej se do tašky, někde tam bude..." řekla jsem a ona začala vyhazovat všechny věci, co jsem si s sebou vzala. " Ach bože, ty tady máš bordel", řekla vyloženě znechuceně. " Bude asi v té nejmenší kapsičce", poradila jsem jí netrpělivě. " Jo, už ho mám. Kdo je tohle?" ukázala mi fotku mojí mrtvé kamarádky Marceli. 16. " To je Marcela, moje bývalá kamarádka, zabila se kvůli jednomu borcovi z Kotvrdovic. Prostřelila si slezinu a srdce", odpověděla jsem jí na nepříjemnou otázku. " Promiň, neměla jsem se ptát", omluvila se Jitka. " Dobrý, já už jsem se s tím dávno smířila. Je to už pět let." " Začneme", shodli jsme se. Jitka mě zavedla do koupelny a prosypala mi vlasy suchým šamponem. Když jsme se vrátili, na mé posteli seděl vystrašený Miloš. " Miláčku, co se ti stalo?" zeptal se ten bledý duch. Všechno jsem mu řekla. Jitka mě namalovala, Miloše načesala a vzala foťák. " Tak mládeži, hlavičky k sobě, vyletí ptáček...teď! Super, dáme si ještě jednu fotku. Ták...super. Tady ta je hezčí, že jo? Ještě dnes to zanesu do tiskáren. O nic se nestarejte, aspoň budete mít zítra překvapení." Jitka nám ode dveří zamávala a Milošovi poslala vzdušnou pusu. A já mu ji nahradila opravdovou. Líbali jsme se tak dlouho, dokud někdo nezaklepal na dveře. Miloš vyskočil za mnou do postele a tam jsme se líbali nerušeně dál. Toho za dveřmi zřejmě to klepání omrzelo, protože bez vyzvání vstoupil. Když jsem u dveří uviděla mamku, spořádaně jsem si sedla a Miloš taky. " Ahoj mami", vykoktala jsem. " Čau dcero, doufám, že se taky nemíníš vdávat!?" zeptala se a sedla si na kraj postele. " Míním, toto je Miloš, můj nastávající a Miloši toto je moje mamka Markéta", seznámila jsem je a oni si podali ruce. Mamka se vyptávala na neskutečně moc věcí a my s Milošem jí ochotně odpovídali. Za chvíli přišla Jitka s oznámením. Chtěli jsme jich jenom deset a tak to stihla na počkání. Představila jsem je a Jitka jí zrovna dala jedno oznámení a já ji poprosila, aby o naší svatbě neříkala Kristýně a Milanovi. Mamča slíbila, že jim nic nepoví a odcházela. Oznámení bylo hrozně krásný, hlavně ty fotky, co Jitka fotila. Už se těším, jak bude Kristýna rudnout žárlivostí. Na krásnýho Miloše Milan prostě nemá. Najednou jsem si vzpomněla na obálku, kterou jsem našla před domovními dveřmi, když jsem šla do sklepa pro zavařeninu. Poprosila jsem Miloše, aby mi pro ni skočil. Za chvíli byl tady a já obálku netrpělivě roztrhla. Bylo tam napsáno: Jan miluje Lenku, miluje miluje nejí a bledne za nocí vzdychá a trápí se ve dne Lenka Lenka Lenka je láska má Lenka miluje Jáchyma, miluje miluje trápí se velice za jitra tuze moc v půlnoci nejvíce Jáchym Jáchym Jáchym je láska má Jáchym by rád Annu Lízu, Anna Líza touží zase pro sebe Roberta mít, Robert myslí na Alenku vsedě vleže v chůzi v šenku Alenka chce Martina a Martin má Elvíru rád Je historie věda, která slídí kde který generál z koně spad Jen jediné se světu přiznat stydí Že lidstvo nechce o samotě spát!!! Kdo to psal? A co to znamená? Proč se pisatel nepodepsal? 17. To nechápu!!!

Kapitola14

25. ledna 2009 v 9:16 | Janina |  Láska v koncích
Ráno, když jsem se vzbudila, mě čekal děsný šok. Když jsem si chystala snídani (půl litru mléka) někdo zvonil. Nezvonil, přímo si na zvonek lehl... Byla jsem sama doma, a tak jsem dveře otevřela jen na kousíček. Za dveřmi poklidně přešlapovala Kristýna- jo, nedělám si srandu. Byla to moje sestra v celé své kráse (spíš ošklivosti) a házela po mě opovržlivé pohledy. V ruce držela nějakou obálku. " Nazdar, něco jsem ti přinesla", řekla nenávistným hlasem. Obálku jsem si vzala a když jsem se dotkla její ruky, úplně jsem se lekla, jak byla ledová... Vždyť moje sestra je mrtvá- přišla si pro mě, za to, že jsem jí přebrala Milana, který mě dal stejně kopačky. Co to plácám!? Já že jsem jí přebrala Milana? Ne, ona mi ho přebrala. Sestra (spíš její duch) na mě sáhla. Uskočila jsem leknutím a zabouchla jsem jí těsně před nosem. Kristýna ještě asi pět minut zuřivě bouchala a kopala do dveří, ale to já už jsem volala do nemocnice, abych se ujistila, že je Kristýna mrtvá. " Brněnská nemocnice u svaté Anny. U telefonu Marie Nováková, prosím", ozval se ze sluchátka nesympatický hlas. " Dobrý den, potřebovala bych zjistit něco o mé sestře Kristýně Krátké. Byla jsem dlouhodobě v Americe a nevím, co s ní je", zalhala jsem. " Je mi líto, slečno, ale takové informace podáváme pouze při osobním kontaktu a při předložení občanského průkazu", řekl nesympatický hlas a zavěsil. Naházela jsem do sebe chleba se šunkou, navlíkla na sebe džíny a korzet, co jsem si včera koupila a v rychlosti zamčela. Doufám, že na vrátnici bude nějaká ochotnější paní, než ta se kterou jsem mluvila po telefonu. Doufala jsem marně, seděla na židličce a četla si Květy. Mohlo jí být tak šedesát let a hodila po mě pohrdavý pohled. Přestože jsem stála těsně u okýnka a dívala se na ni, okýnko neotevřela. Za chvíli ji to nejspíš přestalo bavit a tak svým pěkně tlustým, černě nalakovaným ukazováčkem ukázala na zvonek těsně vedle mě. Jaktože jsem si ho nevšimla?! Stiskla jsem ho a držela tak dlouho, než se uráčila zvednout a okénko otevřít. Kdyby mohl pohled zabíjet, tak už se dávno otáčím v hrobě. Konečně okno otevřela. Hodila jsem jí na stůl občanku a řekla: " Řekněte mi všechno o Kristýně Krátké." Nasadila si brejličky a zabodla svůj odporný zrak do tlusté knihy, kterou vytáhla ze šuplíku. Pěknou dobu studovala její obsah a pak prohlásila: " Je mi líto, ale tady žádná Kristýna Krátká nikdy nebyla. Máme tady akorát Kristýnu Bartoškovou, Hořavovou, Vidergottovou, Novákovou, Rychlou rozenou Musilová a Musilovou rozenou Krát..." na posledním jménu se zasekla a omluvila se: " Promiňte, ale taky jste mohla říct, že to bylo její příjmení za svobodna. Ale tak dobře: Kristýna byla včera propuštěná. Měla podřízlé žíly a silnou otravu krve drogami. Udělal jí to nějaký Štěpán Mucha, který navíc znásilnil nějakou Kateřinu Krát...kou. Jé, to jste byla vy ?" " To mi stačí, děkuji", křikla jsem na ni. Pohoršeně zakroutila hlavou a znovu se začetla do Květů. Teď jsem naopak utíkala domů. Ani jsem se nestačila vydýchat a vrhla jsem se po obálce. Rozervala jsem ji a četla nahlas: " Kristýna Krátká a Milan Musil oznamují..." To mi stačilo. To je přece svatební oznámení. Je to pravda, Milan si vzal tu mrchu Kristýnu a ona nespáchala žádnou sebevraždu, ale Štěpán ji znásilnil... Najednou to do sebe všechno zapadá jako puzzle. Udělalo se mi špatně, slítla jsem ze židle a ležela na zemi v bezvědomí. Viděla jsem tmu, jen černou tmu.

Kapitola13

25. ledna 2009 v 9:12 | Janina |  Láska v koncích
Z nemocnice mě propustili dnes a já si to šinula rovnou do svého nového domova. Já jsem si po dobu hospitalizace v nemocnici stihla pronajmout malý byt na Severním sídlišti, tady v Brně.
S Milošem jsme měli domluvenou schůzku na čtyři odpoledne u mě doma. Právě jsem odcházela na kontrolu k mojí gynekoložce- mimochodem jsem zjistila, že je to Milošova bývalá holka Ivana, když v tom někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře a za nimi uviděla Ivanu, Milošovu bývalou. Tak to je, já o vlkovi a vlk za dveřmi.
" Přišla jsem ti popřát hodně štěstí k tvojí a Milošově svatbě", usmála se na mě líbezně.
Já jsem se vám nepochlubila?! Já se budu totiž 26.srpna vdávat. Ale k vašemu překvapení, ani ne s Milanem, ani se Štěpánem, nýbrž s mým milovaným Milošem.
" Ty na mě nežárlíš?" zeptala jsem se jí a vzpomněla si, jak jsem žárlila já, když jsem zjistila, že Miloš chodí s Ivanou.
13.

" Možná ti jen trošku závidím. Vím, že by nám to s Milošem neklapalo, neměli jsme si co říct, jsem ráda, že takový hodný a hezký kluk, jaký určitě je najde taky svou lásku..." odkašlala si.
Pak pokračovala: " Když jsem s ním chodila, nic mezi náma prakticky nebylo, ale byli jsme dobří kamarádi. Miloš se mi svěřil, že tě beznadějně miluje a byl moc nešťastný", řekla a vykouzlila kamarádský úsměv.

Potom pokračovala: " Víš...ehm, no, nechtěla bys se mnou být kámoška? Já jsem nikdy neměla moc kamarádů ani kluka, co by mě miloval. Miloš je teď jediný kamarád, kterého mám a já bych chtěla obzory kamarádství rozšířit."
Najednou mě jí začalo být hrozně líto, a tak jsem ji pozvala na kafe a ona s díky přijala.
Když jsme seděli v obýváku a ona mi vyprávěla příběh svého života, cvakly domovní dveře. Ani jedna z nás si toho nevšimla než se otevřely dveře obýváku a vešel Miloš.
" No Ivčo, co ty tady děláš?"zeptal se jí udiveně.
" Ivka nám přišla popřát hodně štěstí", odpověděla jsem za ni.
" To je sice moc hezký, ale je mi to líto, musím ještě jet do města si něco zařídit a přišel jsem se tě zeptat, jestli nechceš odvézt do města?!" obrátil se na mě.
" Kdybys byl tak hodnej. Potřebuju na kontrolu."
" Jestli by vám to nevadilo, svezla bych se s Kačkou na polikliniku, za půl hodiny mám službu. Jo, mimochodem, do jakýho pavilonu jdeš na kontrolu?" zeptala se dosud mlčící Ivana.
" Myslím, že na trojku."
" To je super, tam mám dnes službu. Budu tě prohlížet já."
" To je dobře, alespoň jedna dobrá zpráva".
" No to buď fakticky ráda, doteď měla službu Renata Hořavová, které je osmdesát let a je děsně protivná", oznámila mi.
" Tak už jdeme?" zeptal se netrpělivě Miloš.
" Jasně", odpověděli jsme současně.
A tak jsme šli. Na poliši to bylo horší. Ivana mě pobídla, abych si lehla, aby mě mohla prohlídnout. Za chvilku pro mě měla příšernou zprávu: JSEM NEPLODNÁ!
Mám kvůli interrupci silně narušený pravý vaječník a musím proto podstoupit hodně těžkou operaci, kdy mi vaječník vyjmou a nahradí jakousi trubičkou.
S brekem jsem odcházela domů a na chodbě nemocnice se posadila na lavičku. Za chvíli mi někdo poklepal na rameno.
Byla to Jitka. " Co se děje?" zeptala se a na očích jí byly vidět obavy.
" Jsem neplodná!" zařvala jsem tak hlasitě, až se na mě všichni lidé na chodbě otočili.
Jitka mě rychle chytla za rukáv a táhla do sesterny. Všechno dopodrobna jsem jí to vylíčila a ona mě utěšovala, že je ještě velká šance na otěhotnění i s náhradním vaječníkem.
Už docela utěšená a v pohodě jsem sedla na nejbližší bus a jela směr domov.
Miloš nebyl ještě naštěstí doma a já znovu upadla do depresí. Rozhodla jsem se, že zajdu do sklepa, pro nějakou zavařeninu, abych si spravila chuť.
Když jsem otevřela dveře, čekalo mě překvapení. Před dveřmi ležela růžová obálka a na ní moje jméno. Vzala jsem ji, hodila na stůl a zapomněla na ni.
Zavařenina byla výborná. Ještě teď se mi sbíhají sliny. Ňam ňam. Škoda, že nejsem ve Francii. Dala bych si šneky a bylo by mi líp.
14.

Rozhodla jsem se, že půjdu spát. Vzala jsem si k sobě plyšáčka a v tom se otevřely domovní dveře. Zavřela jsem oči a dělala, že spím. Miloš mě nevzbouzel, pouze mi na noční stolek položil kytici holandských růží. Jak se tak rychle dozvěděl, že se něco děje?! Aha, Ivana. Slyšela jsem Miloše, jak se sprchuje a u poslouchání šplouchání vody jsem usnula.

Kapitola12

25. ledna 2009 v 9:08 | Janina |  Láska v koncích
Ráno jsem se nemohla zvednout a obracel se mi žaludek při všem, co jsem pozřela. Na pokoji bylo ticho. Moje spolubydlící spokojeně oddychovali z říše snů. Byla jsem jako na trní a odpočítávala minuty, kdy nám sestra donese snídani- kterou činil jeden hrnek nějakého blafu modré barvy. Doufám, že má dneska službu Jitka... Doufala jsem marně, dveře se otevřely a do nich vkročila sice velmi krásná, ale namyšlená sestřička. Když se skláněla nad mým lůžkem, přečetla jsem si její jmenovku a zjistila, že se jmenuje Ivana Nekonečná. Ivana má být přece holka Miloše, že by to byla ona? Za chvíli se dveře otevřely znova a vstoupila Jitka, které jsem se zeptala: " Kdo to byl?". " Ivana, vrchní sestra", odpověděla klidně. " To vím taky, že to není prodavačka, ale je to Milošova holka?" rozeřvala jsem se na ni rozčileně. " Ne, můžu tě uklidnit, Miloš chodí s doktorkou. A příště na mě tak neřvi !" " Promiň", kuňkla jsem. V tom se otevřely dveře, do třetice všeho dobrého a vstoupil Miloš s velikánskou kyticí rudých holandských růží, které mi podává. K tomu přidá francouzák a moje spolubydlící nestačí kulit oči. Najednou zvážním a řeknu mu, že s ním musím mluvit o samotě. Vyhoví mi, zajde na chodbu pro vozík, naloží mě a já si uvědomím, že nemiluji ani proradného Štěpána, ani Milana, kvůli kterému udělal Štěpán, to co udělal, ale z celého srdce miluji jen a jen jeho, mého zadaného Miloše... Taky si uvědomím, že nemám určitě šanci, ta jeho slepice je určitě mnohem hezčí než já, ale zkusit se má všechno, ne?! Dovezl mě do nějaké malé místnosti, kde seděl u stolu nějaký jeho kámoš a Miloš mu řekl: " Na tady máš dvacku. Ať tě tu hodinu nevidím!" Kámoš jen odsekl: " Další oběť? Chudák holka. Jo, už jdu. Ale pamatuj si, přesně za hodinu jsem tady. Víš, že jsem přesnej..." Kámoš si vzal mobil, prošel pootevřenými dveřmi a zabouchl je za sebou. Miloš se zvedl a dveře zamčel na dva západy. Potom mě začal líbat a já ho od sebe prudce odstrčila. " Miloši, musím ti něco říct", řekla jsem. " Tak mluv, beruško", opáčil. " Víš já tě hrozně miluji a uvědomila jsem si to vlastně až teď na chodbě..." vymáčkla jsem ze sebe a nemohla pokračovat. " Já tě taky. Celou dobu jsem tě stopoval a až jsem se dozvěděl, že jsi odjela do Francie, zhroutil se mi svět. Byl jsem zoufalý a tak jsem začal chodit s první holkou, co se mi mihla před očima, a to byla naštěstí Ivana. Víš, ona je Ivana hrozně hodná a upřímná holka. Vlastně jsem s ní chodil jen tak, že jsem se s ní jednou týdně domluvil na kino. Nic víc a nic míň... Věř mi prosím. Jak asi víš, tak Ivana je doktorka, tady na tomto oddělení." Němě jsem přikývla, ohromená jeho upřímností a on mluvil dál: " Jednou jsem šel před kinem za Ivanou do ordinace. Ona měla ještě nějakou práci a řekla mi ať na ni počkám v její ordinaci, že se hned vrátí. Já jsem čekal, Ivana se dlouho nevracela, já jsem se nudil, a tak jsem si začal listovat nějakým sešitem, co měla Ivana na stole. Byl to seznam pacientek objednaných na potrat. V seznamu bylo i tvé jméno a datum tvého potratu. Od té doby jsem byl jako posedlý. Naštěstí jsem studoval zdravotní školu a tak mě sem vzali na výpomoc. Když jsem tě konečně uviděl, byl jsem nejšťastnější člověk na této planetě." Políbil mě a pokračoval: " Miluji tě na doraz, prosím, chceš se mnou chodit?" " Ano", odpověděla jsem tiše. V tu ránu mě popadl do náruče a zatočil se mnou jako s malou holkou. Zbývající čas jsme vyplnili líbáním a mazlením. " Škoda, že se nemůžeme milovat", řekl náhle. " To sice jo, ale já jsem úplně zapomněla na Ivanu. Jak můžeš chodit se mnou, kdy chodíš s Ivanou? Co by tomu řekla Ivanka? Hm?" napodobila jsem doktora. Oba naráz jsme vyprskli smíchy. " To je pravda kotě, ale proč se rozcházet s Ivanou, když můžu mít obě, co?" hodil po mě rozesmátý pohled a vyprskli jsme smíchy znovu. " Ne, teď vážně. Ivaně jsem dal včera kopačky. Jak jsem říkal je to děsně fajn holka. Pochopila to." Vrhla jsem se na něho a líbali a mazlili jsme se místo hodiny, hodiny tři!!! Chudák Milošův kámoš kopal a klepal na dveře skoro dvě hodiny, ale nedostávalo se mu odezvy. Miloš se podíval na hodinky a se smutkem v hlase řekl: " Miláčku, promiň, ale musím jít. Právě mám odvážet dvě dámy na potrat. Doufám, že budou tak přítulný jak ty", hodil po mě pohledem a propadl v hurónský smích. Dala jsem mu políček a tvářila se na výsost nakvašeně. " To je hrůza, ty vůbec nerozumíš srandě. Dělej, sedej. Už jsem tam měl být", vzdychl mi za zády. Nasedla jsem, Miloš odemkl a my projeli kolem nepříčetného kamaráda. Hodila jsem po něm dvoustovku a on na nás zavolal: " K vašim službám." Znovu jsme propadli do hurónského smíchu a rychle se s vozíkem motali v hloučcích lidí. Šílenou rychlostí jsme dojeli do mého pokoje. Miloš mě vysadil na postel a líbal asi deset minut, když se otevřely dveře a vstoupila nasupená zdravotní sestra Ivana Nekonečná. " Co se to tu děje?" zeptala se nám a celá nemocnice se zatřásla. Takový vyžle a tak řve. " Je jak lev", pošeptal mi Miloš do ucha. " Tak co se tu děje?" zařvala netrpělivá sestra znovu. " Kvete láska", odpověděla jsem jí a my s Milošem se rozřehtali na celé kolo.

Kapitola11

20. ledna 2009 v 18:59 | Janina |  Láska v koncích
"Slečno, jaktože jste si nevzala tady tu pilulku?", jemným, trošku chraplavým hláskem zdravotní sestřička jménem Jitka Zelenová. Hádala jsem jí tak dvacet let a zdálo se mi, že už jsem ji někde viděla. Jo, už si vzpomínám, to je ta sympatická sestra, která mě na interrupci objednávala. " Promiňte sestři, jaksi jsem usnula", odpověděla jsem jí. " Tak dobře, to nevadí, ale radši si ji už vezměte, jinak si budete všechno pamatovat a z vlastní zkušenosti vám říkám, že to není žádná pohádka. A proč by jsme si vlastně nemohli tykat, jsme stejně staré...", navrhla. " Jo, jasně. Ahoj, já jsem Katka", řekla jsem. " Čau, já jsem Jitka", opáčila. Od té doby jsem měla o zábavu postaráno. Jitka mě všechno dopodrobna vylíčila. Sama byla na potratu v patnácti letech a potom se rozhodla, že si vystuduje zdrávku a bude sestra na gynekologickém oddělení. Za celou tu dobu, což bylo osm hodin jsem se skvěle pobavila a celé dvě hodiny u mě byl Milan. S Jitkou jsme si skvěle rozuměly a staly se z nás nejlepší kamarádky. Za celou dobu jsem si ani jednou nevzpomněla na ty odporné žvásty a videa s potratem, které nám na srdce kladla učitelka psychologie Zuzka Vávrová. Jíťa mi řekla, že má na oddělení chirurgie dnes službu doktor Tomáš Kratochvíl. Za chvíli jsem zjistila, že je to pohledný, asi pětadvacetiletý mladý muž. Píchl mi injekci do zadnice a zase odešel. Za hodinu bude po všem- pomyslela jsem si. Za čtvrt hodiny pro mě přijel mladík s vozíkem a Jitka mi prozradila, že se jmenuje Miloš Zukal, ale já už jsem byla mimo. Miloš Zukal- to jméno je mi povědomé a ten obličej taky. Kde jsem ho jenom viděla? Už si vzpomínám, to je přece ten kluk z diskotéky. Kdesi v dáli jsem slyšela, jak někdo říká: " Ach bože, Katko, co tady děláš?". " Ty ho znáš?" zeptala se mě udivená Jitka. Miloš byl z našeho setkání očividně pěkně paf, ale i přes to mě obejmul a políbil. Jitka nestačila valit oči a vrhat na mě tázavé pohledy. Těsně před sálem jsme se líbali asi pět minut a líbali by jsme se dál, kdyby nás Jitka nevyrušila, že už na mě všichni čekají. Bohužel jsme se museli odpojit, ale i přes to mi dal Miloš na sále před všemi zraky pusu (jenom takovou letmou!) a popřál mi hodně štěstí. " No tak, ať nám pacientku nezhltneš. Co by na to řekla Ivanka? Hm?" křikl na něho někdo. Za chvíli se nade mnou skláněl pan doktor Tomáš Kratochvíl a nařídil mi: " Uvolněte se a nohy si dejte tady na ta opěradla", ukázal doktor kamsi vysoko nade mne. " Nebojte se dostanete narkózu, nic neucítíte." Jak se můžu do háje uklidnit?! Kdo je ta Ivanka? Miloš má holku? To snad ne... já se zblázním. Nakonec jsem udělala, jak poručil a Jitka mi píchla narkózu. Pak už bylo ticho a černo všude kolem mě...

Kapitola10

20. ledna 2009 v 18:54 | Janina |  Láska v koncích
Ráno mě vzbudil Milan, že volá někdo z nemocnice a chce se mnou mluvit. Vzala jsem to a uslyšela nějaký mužský hlas, který mi přišel povědomý, jak říká, že Kristýna před hodinou zemřela. Ach bože- to snad ne! Zavěsila jsem a s pláčem šla tu hroznou věc oznámit Milanovi. Milan řekl: " Už nikdy tě nechci vidět, nenávidím tě!" a třísknul dveřmi. Nechápu, co jsem mu udělala! Proč Kristýna umřela? Umírá mi moje rodina. Dneska Kristýna, zítra to maličké co ve mě roste a za nic nemůže a bůhví co bude potom! Za zítřejší potrat jsem navíc zacvakla tisíc tři sta. Platit za smrt svého dítěte. Jsem snob! Ale prostě bych nemohla mít dítě násilníka a vraha. Ještěže je Štěpán ve vězení. Ten hajzl- ještěže jsem zavolala policii. Na dnešní odpoledne jsem se domluvila s Jarčou, že zajedeme do Jedovnic. Já jsem se rozhodla, že změním trochu svůj šatník. Jarča se pro mě stavila kolem druhé, já jsem se lehce namalovala, nasadila sluneční brýle, aby nikdo nepovolaný neviděl moje uplakané oči a mohli jsme vyrazit. Na městě to bylo super. Prvně jsme si dali zmrzlinu, která byla sice jahodová, ale chutnala spíš jako oříšková. Nicméně byla dobrá. Pak jsme zalezli do jednoho obchodu s oblečením a odtam jsme až do večera nevylezli. Prodavačka nás musela mít plný zuby. Já i Jarča jsme však byli spokojené. Obě jsme změnili svůj šatník do poslední nitky. Doma jsem si spočítala kolik kusů oblečení jsem si dnes koupila. Kolik si myslíte? Deset? Málo! Dvacet? Málo! Dvacet pět? Málo! Dobře, už vám to řeknu- celých dvacet devět kusů. Skříň ale není nafukovací, a tak jsem to úžasný oblečení musela nechat válet po zemi. Některé hezčí kousky jsem dala na postel!

Kapitola9

20. ledna 2009 v 18:52 | Janina |  Láska v koncích
" Jé, Štěpáne ty ses vrátil? Jak je sestře? Už je jí líp? Pojď dál a vyprávěj." " Není co, zítra odjíždím zpátky do Francie", řekl. " To nemůžeš, já tě moc miluji", řekla jsem smutně. " Nelži, miluješ přece toho Milana". Začali jsme se hádat, ale teď mě tu něco nehraje. Štěpán zamyká dveře a vrhá se na mě, jako by mě chtěl znásilnit. Křičela jsem o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Štěpán do mě prudce pronikl. Vůbec se mi to nelíbilo. Nakonec se mi povedlo ho kopnout kolenem tam a zamkla jsem ho v ložnici. Mám zavolat policii nebo ne? Radši zavolám Milanovi. Milan tu byl za pět minut a zavolal na policii. Na policii jsem jela s nima a kapitán mi oznámil, že Štěpána už dlouho hledají, a že znásilnil a zabil svou manželku. Takový krásný chlap je vrah a násilník. Když jsem se ráno vzbudila, žaludek se ve mě obrátil a já hodila šavli do postele. Pak jsem zvracela celý den. S Milanem jsme se domluvili, že pojedeme o víkendu na nějaký výlet, abych na ten strašný zážitek nemyslela. Teď mě napadlo, jestli nemůžu být těhotná- jako z toho znásilnění. 9. To bych už fakt nezvládla je toho na mě hrozně moc. Nakonec jsme se s Milanem rozhodli, že náš víkendový výlet, nebude trvat jen dva dny. Pojedeme do horských lázní, a to na čtyři dny!!! Lázně, které jsme si vybrali jsou na Šumavě a cesta nám trvala celkem čtyři hodiny! Konečně jsme dorazili. Myslela jsem si, že budeme mít každý svůj pokoj, ale bylo to jinak. Dostali jsme společný pokoj s velkým letištěm v růžové barvě. Přišel večer a já se rozhodla, že si obléknu svou nejhezčí, saténovou, téměř průhlednou noční košilku, aby Milan viděl, o co skoro přišel. Když už jsme leželi na posteli, Milan se ke mě náhle otočil a vrhl se na mě. " Milane pusť mě, celý den je mi špatně, bojím se, abych nebyla těhotná." " Lehká pomoc, zajedu do nějaké lékárny koupit těhotenský test", navrhl. Chtěla jsem odmítnout, ale Milan už odjížděl. Asi za půl hodiny se vrátil a podal mi ho. Vzala jsem ho opatrně do ruky a zamkla jsem se s ním v koupelně. Pečlivě jsem si přečetla návod na použití a přesně dodržovala postup. Nakonec mě čekalo velké zklamání- vyšlo na jevo, že jsem těhotná!!! Néééé!!! Bulela jsem tak, že jsem skoro vytopila koupelnu. Za chvíli začal Milan kopat a klepat na dveře koupelny, aby se dozvěděl výsledek. Sesunula jsem se po zdi dolů a asi usnula nebo co. Za chvíli jsem uslyšela někde v dáli nějaký divný zvuk- co to může být? Pomalu jsem otevřela oči a za malým okýnkem koupelny uviděla Milana- asi pod ním praskl okap. Navzdory špatné situaci jsem v sobě začala dusit smích. Otevřela jsem okno a on jím jen stěží prolezl. Nakonec se mu to podařilo a už mě držel ve svém objetí. Potom mě pustil, uchopil těhotenský test a začal bulet! Pak mě chytil za ruku a chtěl otevřít dveře, ale to nešlo!!! Začala jsem znovu děsně bulet a znovu se sesunula na zem. Potom jsem usnula...

Kapitola8

20. ledna 2009 v 18:46 | Janina |  Láska v koncích
Sestra je zoufalstvím celá bez sebe, a tak zajdu k Soničce Mráčkové, Milanové sestře a Kristýniné kámošce v jednom, aby s ní dneska večer zašla na diskotéku. Asi mě hryže svědomí.
I když ji nesnáším, trošku ji lituji. Mě se plní sny a jí se hroutí svět a já jí to zkazila.
Teď mě napadla hrozná myšlenka- Kristýna je moc zoufalá a proto by mohla spáchat sebevraždu. Jak mě tahle myšlenka proletěla přes nos, byla jsem jí plná.
Za chvíli mě napadlo řešení- zajdu se podívat do sálu CO v Senetářově, kde se diskotéka koná a upozorním Soňu, aby na ni dávala bacha.
Když jsem tam dorazila, zjistila jsem, že tam ty dvě sudičky nejsou. Naštěstí jsem tam potkala Milanovu druhou ségru Monču, která mě řekla, že šli už asi před hodinou domů.
Letěla jsem znova do Kotvrdovic- ještěže jsou tak blízko.
Nejhorší bylo, že u nás nebyl nikdo doma a hlavně ne Kristýna!!! Poslední možnost, kde může být - u Soni doma. Jo, to sice jo, ale ta bydlí v Senetářově. Nakonec mě napadlo, že bych tam mohla sjet na kole. Byl to dobrý nápad, a proto jsem šla pro kolo do garáže. Jenomže dvě kola byla pryč a to třetí bylo píchlé. Co mám sakra dělat? Přemýšlej- radilo mi svědomí. Mám to, hned za Kotvrdovicema je malý ranč. Na koni umím trochu jezdit, protože právě tento ranč patří mému kamarádovi Matějovi. Matně si pamatuji, že jsem jezdila na klisně Fatymě, která jezdila úžasně tryskem. To je ono! Právě trysk potřebuju. Doufám, že budou koně ještě venku. Ještě by mě zajímalo, kde vezmu alespoň uzdečku. Už vím...
...vloupu se do sedlovny oknem a nechám tam pro Matěje vzkaz. Rychle jsem načmárala pár písmenek na malý papír a letěla na ranč.
Koně už nebyli venku, ale ve srubu se svítilo. Rychle jsem otevřela dveře a co neviděla- Matěj seděl na gauči a líbal se s Eliškou Sloukovou. " Matěji, rychle klíče od sedlovny! Půjčím si Fatymu",
zařvala jsem na něj a on po mě hodil klíče.
Rychle jsem vzala uzdečku a krásné klisně Fatymě strčila do huby udidlo. Potom jsem ji dovedla k plotu a nasedla. Nasedlat jsem ji nestihla a tak to bylo docela nebezpečné. Pobídla jsem ji do klusu, potom do cvalu a ona se nakonec sama roztryskala. Měla jsem co dělat, abych se na ní udržela. Ach nééé, před náma se tyčil plot ze dřeva. Nebyl moc vysoký a tak jsem se rozhodla, že to zkusíme skočit. Pobídla jsem Fatymu do rychlého cvalu a zavřela oči. Za okamžik bylo po všem. Já jsem se válela na zemi a Fatyma se nade mnou skláněla. Naštěstí se mi nic nestalo. Litovala jsem, že jsem si nevzala nějaké sedlo. Fatymu jsem poplácala po krku, jako za odměnu, vyskočila jí na hřbet a jela dál.
Konečně jsem tady. Zazvonila jsem u Soničky, ale nikdo mi neotvíral. Musím to zkusit zadem. Obešla jsem zahradu a uviděla, jak se svítí v jednom okně. Asi to byla ložnice, protože tam seděla Soňa na posteli a líbala se se svým manželem Martinem. Tak tady Kristýna nebude. Musím zajet domů, podívat se, jestli zatím nedorazila. Nasedla jsem Fatymě na hřbet a
vyjela.
Fatymu jsem si půjčila až domů, protože než bych dorazila z ranče domů pěšky, mohlo by se stát ještě hodně věcí. Pobídla jsem ji do trysku a zabočila k domovu. Doma ale nikdo nebyl!
Fatymu jsem přivázala k domu a šla si vzít něco na jídlo.
Za chvíli však někdo zvonil. Šla jsem otevřít a už se těšila, že to je Kristýna a já už nebudu muset nikam lítat.
Když jsem ale otevírala dveře, uviděla jsem kukátkem ubrečeného Štěpána. Co se stalo?
Musím otevřít.
" Co se stalo?", zeptala jsem se ho.
" Kristýna spáchala sebevraždu. Snědla dvě tuby prášků proti bolení hlavy a podřezala si žíly."
" To je hrozné a kde je?", vypáčila jsem ze sebe ohromením.
" Dovezl jsem ji do nemocnice, je v kritickém stavu".
Stála jsem ve dveřích s otevřenou pusou a Štěpán se mě zeptal: " Nepozveš mě dál?"
" Ale jo, pojď, dáš si kafé nebo něco jiného?" zeptala jsem se ho.
" Vystačím si s pomerančovým džusem, jestli máš..."
" Jo, hned to bude", řekla jsem a šla do kuchyně připravit nápoj.
"Díky", zavrčel nevrle, když usrkával džus.
" Co budeš dělat?", zeptala jsem se opatrně.
" Nevím, asi počkám, jak to dopadne s Kristýnou a pak se vrátím do Francie. Co bych tady taky dělal!?" odpověděl.
" No právě, ale já tě asi miluji", řekla jsem mu smutně.
"Tak se se mnou vrať do Francie", navrhl.
" Když já nevím, Milan kvůli mě opustil Kristýnu a já ho nechci zklamat!"
" No tak se rozhodni, jak chceš. Já se zase někdy stavím. Teď už musím jít za Kristýnou", řekl a vypadal u toho dost zoufale.

"Tak zatím, ahoj", vyměnili jsme si pozdrav. Dívala jsem se za Štěpánem tak dlouho, než zašel za roh. Pak jsem si lehla do postele a četla si horor Mlha.