<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/ufowideskyscraper.gif" title="Virtuální stáj Ufonek" alt="Virtuální stáj Ufonek" /></a>

Kapitola12

25. ledna 2009 v 9:08 | Janina |  Láska v koncích
Ráno jsem se nemohla zvednout a obracel se mi žaludek při všem, co jsem pozřela. Na pokoji bylo ticho. Moje spolubydlící spokojeně oddychovali z říše snů. Byla jsem jako na trní a odpočítávala minuty, kdy nám sestra donese snídani- kterou činil jeden hrnek nějakého blafu modré barvy. Doufám, že má dneska službu Jitka... Doufala jsem marně, dveře se otevřely a do nich vkročila sice velmi krásná, ale namyšlená sestřička. Když se skláněla nad mým lůžkem, přečetla jsem si její jmenovku a zjistila, že se jmenuje Ivana Nekonečná. Ivana má být přece holka Miloše, že by to byla ona? Za chvíli se dveře otevřely znova a vstoupila Jitka, které jsem se zeptala: " Kdo to byl?". " Ivana, vrchní sestra", odpověděla klidně. " To vím taky, že to není prodavačka, ale je to Milošova holka?" rozeřvala jsem se na ni rozčileně. " Ne, můžu tě uklidnit, Miloš chodí s doktorkou. A příště na mě tak neřvi !" " Promiň", kuňkla jsem. V tom se otevřely dveře, do třetice všeho dobrého a vstoupil Miloš s velikánskou kyticí rudých holandských růží, které mi podává. K tomu přidá francouzák a moje spolubydlící nestačí kulit oči. Najednou zvážním a řeknu mu, že s ním musím mluvit o samotě. Vyhoví mi, zajde na chodbu pro vozík, naloží mě a já si uvědomím, že nemiluji ani proradného Štěpána, ani Milana, kvůli kterému udělal Štěpán, to co udělal, ale z celého srdce miluji jen a jen jeho, mého zadaného Miloše... Taky si uvědomím, že nemám určitě šanci, ta jeho slepice je určitě mnohem hezčí než já, ale zkusit se má všechno, ne?! Dovezl mě do nějaké malé místnosti, kde seděl u stolu nějaký jeho kámoš a Miloš mu řekl: " Na tady máš dvacku. Ať tě tu hodinu nevidím!" Kámoš jen odsekl: " Další oběť? Chudák holka. Jo, už jdu. Ale pamatuj si, přesně za hodinu jsem tady. Víš, že jsem přesnej..." Kámoš si vzal mobil, prošel pootevřenými dveřmi a zabouchl je za sebou. Miloš se zvedl a dveře zamčel na dva západy. Potom mě začal líbat a já ho od sebe prudce odstrčila. " Miloši, musím ti něco říct", řekla jsem. " Tak mluv, beruško", opáčil. " Víš já tě hrozně miluji a uvědomila jsem si to vlastně až teď na chodbě..." vymáčkla jsem ze sebe a nemohla pokračovat. " Já tě taky. Celou dobu jsem tě stopoval a až jsem se dozvěděl, že jsi odjela do Francie, zhroutil se mi svět. Byl jsem zoufalý a tak jsem začal chodit s první holkou, co se mi mihla před očima, a to byla naštěstí Ivana. Víš, ona je Ivana hrozně hodná a upřímná holka. Vlastně jsem s ní chodil jen tak, že jsem se s ní jednou týdně domluvil na kino. Nic víc a nic míň... Věř mi prosím. Jak asi víš, tak Ivana je doktorka, tady na tomto oddělení." Němě jsem přikývla, ohromená jeho upřímností a on mluvil dál: " Jednou jsem šel před kinem za Ivanou do ordinace. Ona měla ještě nějakou práci a řekla mi ať na ni počkám v její ordinaci, že se hned vrátí. Já jsem čekal, Ivana se dlouho nevracela, já jsem se nudil, a tak jsem si začal listovat nějakým sešitem, co měla Ivana na stole. Byl to seznam pacientek objednaných na potrat. V seznamu bylo i tvé jméno a datum tvého potratu. Od té doby jsem byl jako posedlý. Naštěstí jsem studoval zdravotní školu a tak mě sem vzali na výpomoc. Když jsem tě konečně uviděl, byl jsem nejšťastnější člověk na této planetě." Políbil mě a pokračoval: " Miluji tě na doraz, prosím, chceš se mnou chodit?" " Ano", odpověděla jsem tiše. V tu ránu mě popadl do náruče a zatočil se mnou jako s malou holkou. Zbývající čas jsme vyplnili líbáním a mazlením. " Škoda, že se nemůžeme milovat", řekl náhle. " To sice jo, ale já jsem úplně zapomněla na Ivanu. Jak můžeš chodit se mnou, kdy chodíš s Ivanou? Co by tomu řekla Ivanka? Hm?" napodobila jsem doktora. Oba naráz jsme vyprskli smíchy. " To je pravda kotě, ale proč se rozcházet s Ivanou, když můžu mít obě, co?" hodil po mě rozesmátý pohled a vyprskli jsme smíchy znovu. " Ne, teď vážně. Ivaně jsem dal včera kopačky. Jak jsem říkal je to děsně fajn holka. Pochopila to." Vrhla jsem se na něho a líbali a mazlili jsme se místo hodiny, hodiny tři!!! Chudák Milošův kámoš kopal a klepal na dveře skoro dvě hodiny, ale nedostávalo se mu odezvy. Miloš se podíval na hodinky a se smutkem v hlase řekl: " Miláčku, promiň, ale musím jít. Právě mám odvážet dvě dámy na potrat. Doufám, že budou tak přítulný jak ty", hodil po mě pohledem a propadl v hurónský smích. Dala jsem mu políček a tvářila se na výsost nakvašeně. " To je hrůza, ty vůbec nerozumíš srandě. Dělej, sedej. Už jsem tam měl být", vzdychl mi za zády. Nasedla jsem, Miloš odemkl a my projeli kolem nepříčetného kamaráda. Hodila jsem po něm dvoustovku a on na nás zavolal: " K vašim službám." Znovu jsme propadli do hurónského smíchu a rychle se s vozíkem motali v hloučcích lidí. Šílenou rychlostí jsme dojeli do mého pokoje. Miloš mě vysadil na postel a líbal asi deset minut, když se otevřely dveře a vstoupila nasupená zdravotní sestra Ivana Nekonečná. " Co se to tu děje?" zeptala se nám a celá nemocnice se zatřásla. Takový vyžle a tak řve. " Je jak lev", pošeptal mi Miloš do ucha. " Tak co se tu děje?" zařvala netrpělivá sestra znovu. " Kvete láska", odpověděla jsem jí a my s Milošem se rozřehtali na celé kolo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama