<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/ufowideskyscraper.gif" title="Virtuální stáj Ufonek" alt="Virtuální stáj Ufonek" /></a>

Kapitola13

25. ledna 2009 v 9:12 | Janina |  Láska v koncích
Z nemocnice mě propustili dnes a já si to šinula rovnou do svého nového domova. Já jsem si po dobu hospitalizace v nemocnici stihla pronajmout malý byt na Severním sídlišti, tady v Brně.
S Milošem jsme měli domluvenou schůzku na čtyři odpoledne u mě doma. Právě jsem odcházela na kontrolu k mojí gynekoložce- mimochodem jsem zjistila, že je to Milošova bývalá holka Ivana, když v tom někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře a za nimi uviděla Ivanu, Milošovu bývalou. Tak to je, já o vlkovi a vlk za dveřmi.
" Přišla jsem ti popřát hodně štěstí k tvojí a Milošově svatbě", usmála se na mě líbezně.
Já jsem se vám nepochlubila?! Já se budu totiž 26.srpna vdávat. Ale k vašemu překvapení, ani ne s Milanem, ani se Štěpánem, nýbrž s mým milovaným Milošem.
" Ty na mě nežárlíš?" zeptala jsem se jí a vzpomněla si, jak jsem žárlila já, když jsem zjistila, že Miloš chodí s Ivanou.
13.

" Možná ti jen trošku závidím. Vím, že by nám to s Milošem neklapalo, neměli jsme si co říct, jsem ráda, že takový hodný a hezký kluk, jaký určitě je najde taky svou lásku..." odkašlala si.
Pak pokračovala: " Když jsem s ním chodila, nic mezi náma prakticky nebylo, ale byli jsme dobří kamarádi. Miloš se mi svěřil, že tě beznadějně miluje a byl moc nešťastný", řekla a vykouzlila kamarádský úsměv.

Potom pokračovala: " Víš...ehm, no, nechtěla bys se mnou být kámoška? Já jsem nikdy neměla moc kamarádů ani kluka, co by mě miloval. Miloš je teď jediný kamarád, kterého mám a já bych chtěla obzory kamarádství rozšířit."
Najednou mě jí začalo být hrozně líto, a tak jsem ji pozvala na kafe a ona s díky přijala.
Když jsme seděli v obýváku a ona mi vyprávěla příběh svého života, cvakly domovní dveře. Ani jedna z nás si toho nevšimla než se otevřely dveře obýváku a vešel Miloš.
" No Ivčo, co ty tady děláš?"zeptal se jí udiveně.
" Ivka nám přišla popřát hodně štěstí", odpověděla jsem za ni.
" To je sice moc hezký, ale je mi to líto, musím ještě jet do města si něco zařídit a přišel jsem se tě zeptat, jestli nechceš odvézt do města?!" obrátil se na mě.
" Kdybys byl tak hodnej. Potřebuju na kontrolu."
" Jestli by vám to nevadilo, svezla bych se s Kačkou na polikliniku, za půl hodiny mám službu. Jo, mimochodem, do jakýho pavilonu jdeš na kontrolu?" zeptala se dosud mlčící Ivana.
" Myslím, že na trojku."
" To je super, tam mám dnes službu. Budu tě prohlížet já."
" To je dobře, alespoň jedna dobrá zpráva".
" No to buď fakticky ráda, doteď měla službu Renata Hořavová, které je osmdesát let a je děsně protivná", oznámila mi.
" Tak už jdeme?" zeptal se netrpělivě Miloš.
" Jasně", odpověděli jsme současně.
A tak jsme šli. Na poliši to bylo horší. Ivana mě pobídla, abych si lehla, aby mě mohla prohlídnout. Za chvilku pro mě měla příšernou zprávu: JSEM NEPLODNÁ!
Mám kvůli interrupci silně narušený pravý vaječník a musím proto podstoupit hodně těžkou operaci, kdy mi vaječník vyjmou a nahradí jakousi trubičkou.
S brekem jsem odcházela domů a na chodbě nemocnice se posadila na lavičku. Za chvíli mi někdo poklepal na rameno.
Byla to Jitka. " Co se děje?" zeptala se a na očích jí byly vidět obavy.
" Jsem neplodná!" zařvala jsem tak hlasitě, až se na mě všichni lidé na chodbě otočili.
Jitka mě rychle chytla za rukáv a táhla do sesterny. Všechno dopodrobna jsem jí to vylíčila a ona mě utěšovala, že je ještě velká šance na otěhotnění i s náhradním vaječníkem.
Už docela utěšená a v pohodě jsem sedla na nejbližší bus a jela směr domov.
Miloš nebyl ještě naštěstí doma a já znovu upadla do depresí. Rozhodla jsem se, že zajdu do sklepa, pro nějakou zavařeninu, abych si spravila chuť.
Když jsem otevřela dveře, čekalo mě překvapení. Před dveřmi ležela růžová obálka a na ní moje jméno. Vzala jsem ji, hodila na stůl a zapomněla na ni.
Zavařenina byla výborná. Ještě teď se mi sbíhají sliny. Ňam ňam. Škoda, že nejsem ve Francii. Dala bych si šneky a bylo by mi líp.
14.

Rozhodla jsem se, že půjdu spát. Vzala jsem si k sobě plyšáčka a v tom se otevřely domovní dveře. Zavřela jsem oči a dělala, že spím. Miloš mě nevzbouzel, pouze mi na noční stolek položil kytici holandských růží. Jak se tak rychle dozvěděl, že se něco děje?! Aha, Ivana. Slyšela jsem Miloše, jak se sprchuje a u poslouchání šplouchání vody jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama