<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/ufowideskyscraper.gif" title="Virtuální stáj Ufonek" alt="Virtuální stáj Ufonek" /></a>

Kapitola14

25. ledna 2009 v 9:16 | Janina |  Láska v koncích
Ráno, když jsem se vzbudila, mě čekal děsný šok. Když jsem si chystala snídani (půl litru mléka) někdo zvonil. Nezvonil, přímo si na zvonek lehl... Byla jsem sama doma, a tak jsem dveře otevřela jen na kousíček. Za dveřmi poklidně přešlapovala Kristýna- jo, nedělám si srandu. Byla to moje sestra v celé své kráse (spíš ošklivosti) a házela po mě opovržlivé pohledy. V ruce držela nějakou obálku. " Nazdar, něco jsem ti přinesla", řekla nenávistným hlasem. Obálku jsem si vzala a když jsem se dotkla její ruky, úplně jsem se lekla, jak byla ledová... Vždyť moje sestra je mrtvá- přišla si pro mě, za to, že jsem jí přebrala Milana, který mě dal stejně kopačky. Co to plácám!? Já že jsem jí přebrala Milana? Ne, ona mi ho přebrala. Sestra (spíš její duch) na mě sáhla. Uskočila jsem leknutím a zabouchla jsem jí těsně před nosem. Kristýna ještě asi pět minut zuřivě bouchala a kopala do dveří, ale to já už jsem volala do nemocnice, abych se ujistila, že je Kristýna mrtvá. " Brněnská nemocnice u svaté Anny. U telefonu Marie Nováková, prosím", ozval se ze sluchátka nesympatický hlas. " Dobrý den, potřebovala bych zjistit něco o mé sestře Kristýně Krátké. Byla jsem dlouhodobě v Americe a nevím, co s ní je", zalhala jsem. " Je mi líto, slečno, ale takové informace podáváme pouze při osobním kontaktu a při předložení občanského průkazu", řekl nesympatický hlas a zavěsil. Naházela jsem do sebe chleba se šunkou, navlíkla na sebe džíny a korzet, co jsem si včera koupila a v rychlosti zamčela. Doufám, že na vrátnici bude nějaká ochotnější paní, než ta se kterou jsem mluvila po telefonu. Doufala jsem marně, seděla na židličce a četla si Květy. Mohlo jí být tak šedesát let a hodila po mě pohrdavý pohled. Přestože jsem stála těsně u okýnka a dívala se na ni, okýnko neotevřela. Za chvíli ji to nejspíš přestalo bavit a tak svým pěkně tlustým, černě nalakovaným ukazováčkem ukázala na zvonek těsně vedle mě. Jaktože jsem si ho nevšimla?! Stiskla jsem ho a držela tak dlouho, než se uráčila zvednout a okénko otevřít. Kdyby mohl pohled zabíjet, tak už se dávno otáčím v hrobě. Konečně okno otevřela. Hodila jsem jí na stůl občanku a řekla: " Řekněte mi všechno o Kristýně Krátké." Nasadila si brejličky a zabodla svůj odporný zrak do tlusté knihy, kterou vytáhla ze šuplíku. Pěknou dobu studovala její obsah a pak prohlásila: " Je mi líto, ale tady žádná Kristýna Krátká nikdy nebyla. Máme tady akorát Kristýnu Bartoškovou, Hořavovou, Vidergottovou, Novákovou, Rychlou rozenou Musilová a Musilovou rozenou Krát..." na posledním jménu se zasekla a omluvila se: " Promiňte, ale taky jste mohla říct, že to bylo její příjmení za svobodna. Ale tak dobře: Kristýna byla včera propuštěná. Měla podřízlé žíly a silnou otravu krve drogami. Udělal jí to nějaký Štěpán Mucha, který navíc znásilnil nějakou Kateřinu Krát...kou. Jé, to jste byla vy ?" " To mi stačí, děkuji", křikla jsem na ni. Pohoršeně zakroutila hlavou a znovu se začetla do Květů. Teď jsem naopak utíkala domů. Ani jsem se nestačila vydýchat a vrhla jsem se po obálce. Rozervala jsem ji a četla nahlas: " Kristýna Krátká a Milan Musil oznamují..." To mi stačilo. To je přece svatební oznámení. Je to pravda, Milan si vzal tu mrchu Kristýnu a ona nespáchala žádnou sebevraždu, ale Štěpán ji znásilnil... Najednou to do sebe všechno zapadá jako puzzle. Udělalo se mi špatně, slítla jsem ze židle a ležela na zemi v bezvědomí. Viděla jsem tmu, jen černou tmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama