<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/ufowideskyscraper.gif" title="Virtuální stáj Ufonek" alt="Virtuální stáj Ufonek" /></a>

Kapitola15

25. ledna 2009 v 9:19 | Janina |  Láska v koncích
Byla jsem v nemocnici. Kolem mě stála mamka, taťka, Kristýna, Miloš, Ivana, Jitka a spousta zdravotních sester, které volaly na doktora: " Pane doktore, už se probouzí." V tom ke mě přišel doktor. Byl mi nějak povědomý...počkat... " Milane", vykřikla jsem a začala bulet. " Klid slečno, nebojte se, všechno je v pořádku", řekl neznámý doktor. V tom jsem se konečně úplně probudila. Nade mnou nebyli ti všichni, ale jen doktor a usmívající se Jitka. Byl to jenom sen- chvála bohu. Jitka řekla doktorovi: " Lukáši, můžeš jít." Doktor se na mě usmál a Jitce něco pošeptal. Ta kývla a on odešel. " Kdo to je, prosím tě?" zeptala jsem se jí, až se za doktorem zavřely dveře. " Doktor Lukáš a můj kluk v jednom" odpověděla s úsměvem. " Tak povídej", pobídla mě. Všechno jsem jí dopodrobna řekla. Nakonec prohlásila: " Toho by se dalo možná patřičně využít. Máš fotku Milana?" " Jo, tady na mobilu", odpověděla jsem a podala jí aparát. " No fůůůj, ten je hnusnej. Miloš je stokrát hezčí", prohlásila to, co já už dávno vím. " Já vím", prohlásila jsem suše. " Máte už s Milošem svatební oznámení?" " Ne". " Tak se spolu vyfoťte a dejte si fotku na oznámení. Potom to zanes Kristýně, ta se užárlí a sklapne jí a přestane otravovat." " To je sice hezký, ale já nemám foťák", odpověděla jsem smutně. " Víš co?! Hned zavolej Milošovi, ať se co nejdřív staví, spočítejte kolik budete oznámeníček chtít a já vás přijdu vyblesknout." " Dobře", řekla jsem a vytáčela Milošovo číslo. Vzal to hned napoprvé. " Čau lásko, stalo se něco?" " Miloši, dojdi prosím hned sem do nemocnice. Je to nutný!" " Jo, hned letím". " Nemusíš hned, ale co nejdřív". " Už jsem na cestě. Vydrž minutu". Zavěsila jsem a pobídla Jitku, aby zašla pro foťák. Ta letěla a hned byla zpět. " Donesla jsem ještě mascaru, stíny, pudr a lesk, musím tě trochu zkrášlit. Jenom jsem na sesterně nenašla žádný hřebínek. Nemáš? Jestli ne, tak musím ještě někam skočit. Asi za nějakou sestrou", přemýšlela nahlas. " Ne, dobrý, já mám." " Super, tak si sedni. Jo, nemáš náhodou suchej šampon. Asi ne, že?! Máš hrozně mastný vlasy", vysvětlila. " Jo, podívej se do tašky, někde tam bude..." řekla jsem a ona začala vyhazovat všechny věci, co jsem si s sebou vzala. " Ach bože, ty tady máš bordel", řekla vyloženě znechuceně. " Bude asi v té nejmenší kapsičce", poradila jsem jí netrpělivě. " Jo, už ho mám. Kdo je tohle?" ukázala mi fotku mojí mrtvé kamarádky Marceli. 16. " To je Marcela, moje bývalá kamarádka, zabila se kvůli jednomu borcovi z Kotvrdovic. Prostřelila si slezinu a srdce", odpověděla jsem jí na nepříjemnou otázku. " Promiň, neměla jsem se ptát", omluvila se Jitka. " Dobrý, já už jsem se s tím dávno smířila. Je to už pět let." " Začneme", shodli jsme se. Jitka mě zavedla do koupelny a prosypala mi vlasy suchým šamponem. Když jsme se vrátili, na mé posteli seděl vystrašený Miloš. " Miláčku, co se ti stalo?" zeptal se ten bledý duch. Všechno jsem mu řekla. Jitka mě namalovala, Miloše načesala a vzala foťák. " Tak mládeži, hlavičky k sobě, vyletí ptáček...teď! Super, dáme si ještě jednu fotku. Ták...super. Tady ta je hezčí, že jo? Ještě dnes to zanesu do tiskáren. O nic se nestarejte, aspoň budete mít zítra překvapení." Jitka nám ode dveří zamávala a Milošovi poslala vzdušnou pusu. A já mu ji nahradila opravdovou. Líbali jsme se tak dlouho, dokud někdo nezaklepal na dveře. Miloš vyskočil za mnou do postele a tam jsme se líbali nerušeně dál. Toho za dveřmi zřejmě to klepání omrzelo, protože bez vyzvání vstoupil. Když jsem u dveří uviděla mamku, spořádaně jsem si sedla a Miloš taky. " Ahoj mami", vykoktala jsem. " Čau dcero, doufám, že se taky nemíníš vdávat!?" zeptala se a sedla si na kraj postele. " Míním, toto je Miloš, můj nastávající a Miloši toto je moje mamka Markéta", seznámila jsem je a oni si podali ruce. Mamka se vyptávala na neskutečně moc věcí a my s Milošem jí ochotně odpovídali. Za chvíli přišla Jitka s oznámením. Chtěli jsme jich jenom deset a tak to stihla na počkání. Představila jsem je a Jitka jí zrovna dala jedno oznámení a já ji poprosila, aby o naší svatbě neříkala Kristýně a Milanovi. Mamča slíbila, že jim nic nepoví a odcházela. Oznámení bylo hrozně krásný, hlavně ty fotky, co Jitka fotila. Už se těším, jak bude Kristýna rudnout žárlivostí. Na krásnýho Miloše Milan prostě nemá. Najednou jsem si vzpomněla na obálku, kterou jsem našla před domovními dveřmi, když jsem šla do sklepa pro zavařeninu. Poprosila jsem Miloše, aby mi pro ni skočil. Za chvíli byl tady a já obálku netrpělivě roztrhla. Bylo tam napsáno: Jan miluje Lenku, miluje miluje nejí a bledne za nocí vzdychá a trápí se ve dne Lenka Lenka Lenka je láska má Lenka miluje Jáchyma, miluje miluje trápí se velice za jitra tuze moc v půlnoci nejvíce Jáchym Jáchym Jáchym je láska má Jáchym by rád Annu Lízu, Anna Líza touží zase pro sebe Roberta mít, Robert myslí na Alenku vsedě vleže v chůzi v šenku Alenka chce Martina a Martin má Elvíru rád Je historie věda, která slídí kde který generál z koně spad Jen jediné se světu přiznat stydí Že lidstvo nechce o samotě spát!!! Kdo to psal? A co to znamená? Proč se pisatel nepodepsal? 17. To nechápu!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 http://colorka2.blog.cz/ http://colorka2.blog.cz/ | Web | 25. ledna 2009 v 9:27 | Reagovat

http://colorka2.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama