<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/ufowideskyscraper.gif" title="Virtuální stáj Ufonek" alt="Virtuální stáj Ufonek" /></a>

Kapitola17

25. ledna 2009 v 9:25 | Janina |  Láska v koncích
Ráno jsem byla pořádně utahaná, celo noc jsme totiž promilovali. Vstala jsem, abych si nachystala snídani a v tom se mi zatočila hlava. Celé dopoledne mě bylo špatně a zvracela jsem. Říkala jsem si, že jsem musela včera sníst něco zkaženého a přemýšlela co. Večer jsem to všechno řekla Milošovi a ten si myslí, že jsem těhotná. Pevně v to věřím. Další den mi bylo ještě hůř, a tak si Miloš vzal dovolenou. Staral se o mě jako o malé miminko. Celý den jsem ležela v posteli, protože vždycky, když jsem se pohla, tak jsem zvracela. Bylo to hrozný. Nakonec, asi kolem pěti večer zavolal Miloš Ivaně, aby se na mě přišla podívat. Ivana přišla až v sedm večer, kdy už jsem nemohla vydržet. Stačil jí jen pohled na mě a přikázala Milošovi, aby jí půjčil mobil, že zavolá sanitku. 18. Za půl hodiny už jsem ležela na nemocniční posteli a vedle mě vystrašený Miloš, který mě pevně držel za ruku, Ivana, která mi přidělávala kapačku a Jitka Víte, co mi bylo? Včera jsem otěhotněla, ale miminko je bohužel v kritickém stavu. Téměř celou dobu těhotenství budu muset proležet v nemocnici. Ještěže tady pracuje Miloš, Ivana a Jíťa. V nemocnici jsem skoro víc než doma- zkrátka je to můj druhý domov. Každý den byl nudný a bolestivý. Najednou jsem byla v kritickém stavu i já. Potravu mi píchali injekcemi a pití kapačkou. Naštěstí asi za měsíc se to zlepšilo. Ani jeden z nás nebyl v kritickém stavu. Za sedm měsíců Ráno jsem se probudila v kaluži krve. Začala jsem bulet. Asi za minutu přišla sestřička, aby mě píchla výživu, lekla se stejně jak já a přikázala mi, abych se ani nehnula, že jde pro doktora. Místo doktora přišel úplně bledý Miloš s vozíkem. " Zlato, co se děje?" zeptal se roztřepaným hlasem a se slzami v očích. Poslechla jsem ho a jak uviděl tu kaluž krve, málem se skácel k zemi. Za malou chvíli jsem byla na sále a doktor Lukáš s Ivou mě oznámili, že musím porodit, nebo dítě nepřežije. A tak jsem se nadechla a tlačila. Porod trval neuvěřitelných dvanáct hodin a miminko žije. Je to kluk a má šanci na přežití pětačtyřicet procent. Jmenuje se Lukáš, podle Jitčina Lukáše, doktora, který zachránil život svému malému jmenovci. Lukášek musí být ještě aspoň dva měsíce v inkubátoru, aby ,dozrál' a pak půjdeme všichni tři domů a budeme žít šťastně až do smrti- SNAD!? Musím doufat, naděje přece umírá poslední. Za dva měsíce Můj malý Lukášek je fakt krásný miminko. Už mu nehrozí téměř žádné nebezpečí a na 99% přežije a bude zdravý. Miloš mi každý den nosí růže a přiznal se mi, že byl zoufalý, když jsem mu řekla, že jsem neplodná! Prý si vždycky přál kupu dětí a malého Lukáška úplně žere. Pokud se nic nestane, půjdeme už příští týden domů. Dneska mám jít na poslední prohlídku k Ivaně. Abych si rozvrhla čas, šla jsem tam hned v deset dopoledne. Čekárna byla přeplněná k prasknutí, ale teď jsem se stejně nudila, a tak jsem zůstala a čekala ,až mě zavolají. V tom se otevřely dveře a vešla panička, zmalovaná jak Marfuša a s parukou. Uvízla na mě pohledem. Odkud já ji jen znám? Konečně jsem si vzpomněla...to je přece Kristýna!!! Sedla si vedle mě a já ucítila ten odporný parfém, kvůli kterému mě Milan opustil. Radši nemyslet V tom okamžiku se otevřely dveře znovu a vstoupil Miloš. Valil se přímo ke mě. Všiml si závistivého pohledu Kristýny, a tak nikoho ani nepozdravil a rovnou se na mě vrhl. Dal mi asi pětiminutového francla, kterého jsem si patřičně vychutnala. Kristýna a všichni ostatní skoro pukli závistí. Jedna slečna se ho dokonce snažila sbalit pohledem! Byla fakt děsně krásná, ale podle stylu oblečení pěkná sukničkářka... Z ordinace vyšla Iva v doktorském plášti a taky šla rovnou ke mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama