<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/ufowideskyscraper.gif" title="Virtuální stáj Ufonek" alt="Virtuální stáj Ufonek" /></a>

Kapitola7

20. ledna 2009 v 18:05 | Janina |  Láska v koncích
Francie je krásná Země, jsem ráda, že jsem vypadla z toho zapadákova. Ale spíš se mi chce brečet! Milana nesnáším a blbou Kristýnu taky ne, ta pitomá káča.Já je najdu na posteli, jak se vášnivě líbají. No a co. Ve Francii začnu nový život a do těch hnusných Kotvrdovic se už nevrátím. Vyspím se v hotelu a zítra si půjdu hledat práci. Nejlepší bude hlídat děti ve školce. Probouzím se celá natěšená, v dobré náladě, protože si dnes půjdu hledat práci učitelky ve školce. Doufám, že se pro mě nějaké místečko najde! Nasnídala jsem se a vyrazila. Byla jsem na Francouzském pracovním úřadě, ale bohužel nemají žádné volné místo učitelky ve školce. Ale mají místo fotografky a je na to potřeba pouze maturita z angličtiny. Dokážete si mě představit, jak fotím různé stavby, domy, mosty, věže, přírodu, zvířata a rostliny? To těžko, ale beru to, bude to super zábava a navíc můj vedoucí má být nějaký mladý Štěpán, který taky emigroval z Česka. Zítra jdu na pohovor do jeho firmy. Už jsem doma, pomalu se schyluje k večeru a na mě jde zase ta žravá. Podívám se do ledničky a co nevidím- v lednici jsou šneci! Huráááá, šneky jsem jednou ochutnala s tetou Marcelou a moc mi chutnali. Dám si smažené šneky s bramborovou kaší. Z ledničky jsem si vydělala tři velké šneky, vytáhla je z ulity, na pánvičce rozehrála olivový olej a oloupala brambory. Za malou chvilku už se ta malá odporně slizká, ale děsně dobrá zvířátka smažila a prskala. V kuchyni to krásně vonělo. Šneci chutnají podobně jako mandle. Asi za půl hodiny jsem seděla u stolu a vidličkou si napíchávala tu pochoutku. Většina lidí šneky odsuzuje, protože jsou slizcí, ale přitom jsou stejní jako třeba kuřata! Už je zase ráno. Klidně jsem se převalila v posteli, podívala se na budík a zjistila hroznou věc- za pět minut mám pohovor!!! To snad ne, já jsem zaspala! Rychle jsem vyskočila na nohy a při hledání nějakého trochu hezkého oblečení do sebe házela zbytek brambor od večera. Nejhorší však bylo, že mám děsně mastný vlasy. Co nejrychleji jsem je prosypala suchým šamponem a navlékla se do letních šatů na tenoučká ramínka. Urychleně jsem za sebou zavřela domovní dveře a vyletěla na ulici. Toto městečko Versailles poblíž Paříže ještě skoro vůbec neznám, atak jsem musela znovu stopovat, aby mě někdo dovezl až k firmě. Stoupla jsem si vedle silnice a zvedla palec. Ani jsem dlouho nečekala a zastavil mi nějaký mladý muž se stříbrným Renaultem. Doufám, že umí anglicky. " Good morning, do you speek English?" zeptala jsem se anglicky. "Yes, I speek English, French, Spain and Czech", odpověděl a já si uvědomila, jak moc je krásný. " Really? Czech? I am from Czech republic", odpověděla jsem šťastně. " I am from Czech, too". " Opravdu? Tak proč spolu mluvíme anglicky?", zeptala jsem se tentokrát už česky. " Já nevím. Můžeme si tykat. Já jsem Štěpán. Kam potřebuješ odvézt?" navrhl. " Ahoj, já jsem Katka a potřebuji odvézt do firmy PHOTO, prosím". " Nemáš mít náhodou za minutu pohovor se šéfem?" podíval se na hodinky. " Mám, ale jak to víš?" " Já jsem totiž ten šéf. A jaktože jdeš tak pozdě?" " No víte, šéfe, já jsem zaspala", řekla jsem a snažila se o flirt ze všech sil. " No jo, ale jestli budete chodit tak pozdě, tak vás nemůžu přijat. Já mám totiž moc rád přesnost", přistoupil na mou hru. " To vidím, pohovor už začal a šéf nikde", uchichtla jsem se. Začali jsme se smát a za chvilku jsme byli na místě. " Seš moc prima holka", řekl, když mi otvíral dveře jeho auta. Zčervenala jsem jak rajče. Teď už nemůžu couvnout. On je tak inteligentní a krásnýýýýý!!!! Já se asi zblázním !!! Práci jsem vzala a už si jela v jeho autě a hlavně S NÍM na oběd. Zdálo se, že se mu taky líbím. "Co si dáte?" překládal mi Štěpán Francouzčinu mladého číšníka do češtiny. " Mají šneky? Ty miluju." " Jo, mají. Dám si je taky", odpověděl mi a řekl to i číšníkovi. Za chvíli přede mnou stála mísa plná toho úžasného pokrmu. " Chutnají ti šneci?" zeptala jsem se Štěpána s plnou pusou brambor. " Moc, ale nikdy se mě ještě nepodařili uvařit. Tobě jo?" odpověděl naoko smutně. " Jo, zrovna včera jsem si je vařila na večeři." " Tak to se ke mě budeš muset nastěhovat. Šneky miluju a tebe taky. Kde vůbec bydlíš?" řekl a nahnul se ke mně přes stůl, aby mně mohl dát pusu. Byla jsem v sedmém nebi. Namočil si do bramborové kaše rukáv. Začali jsme se oba nahlas smát. " Já bydlím v hotelovém apartmánu", odpověděla jsem s nadějí, že budu moct bydlet u něho. " Tak můžeš jít bydlet ke mně", navrhl, já přikývla a obejmula ho. Tentokrát jsem si namočila rukáv já a on se tomu smál jako pominutý. Potom zaplatil, a ruku v ruce jsme vyběhli ven, sedli do jeho auta a jeli k němu. U něho jsem se zabydlela a potom jsme se dlouho do noci milovali. Asi kolem jedenácté jsem mu ještě vařila šneky. Šnek je symbol naší lásky. 6. Celou noc se mi zdálo o Milanovi. Myslela jsem si, že už ho nemiluji, ale asi ještě jo a hodně. Jsem jakoby uzavřená v nějaké kulaté místnosti a někde jsou zazděné malé dveře a já se musím rozhodnou, kde budu kopat! Týdny utíkaly a já pořád žila ve stereotypu: snídaně, práce, oběd, práce, vaření večeře a milování. Štěpána mám moc ráda, možná ho začínám milovat! Ráno jsem se vzbudila a Štěpán měl pro mě překvapení. Stál u postele a ruce měl za zády. " Dobré ráno, kotě, chceš si mě vzít?" zeptal se a podal mi velkou kytici růží a malou krabičku. Vzala jsem růže, dala je do vázy a políbila ho. Potom jsem přijala i saténovou krabičku , pomalu ji otevřela a co neviděla- v krabičce se leskl krásný prsten z bílého zlata s malým diamantem, ve tvaru šnečka. " To si nemůžu vzít", řekla jsem a rozbrečela se štěstím. " Musíš, miluji tě! Vezmeš si mě?" řekl naoko smutně. " No, já nevím. Musela bych se poradit s rodiči. Pojedeme do Česka?" navrhla jsem. " Jasně, klidně hned. Neboj miláčku, do zítřka koupím letenky a popozítří můžeme vyrazit." Němě jsem přikývla, a pak jsme pokračovali v našem stereotypu. " Would you like some drink?" zeptala se mě letuška z první třídy. Poprvé jsem cestovala s takovými vznešenými lidmi. " Yes, please. I would orange juice", odpověděla jsem jí a ona mi pro něj šla. Už jedeme do Kotvrdovic! Bojím se. Hlavně máminých výčitek, proč jsem odjela a nedala jim vůbec vědět. No a co, jsem dospělá. " Nikdo není doma", řekl smutně Štěpán po několika marných pokusech zvonění. " To není možné", řekla jsem zoufale. Shodou náhod šla naše sousedka zrovna vynést koš. "Dobrý den, paní Sucharová, nevíte kde jsou naši?" zeptala jsem se jí netrpělivě. " Náhodou vim, Katuško, vaša Kristýna sa vdava. V Jedovnicich v kostele" " A koho si bere?", zeptala jsem se zoufale. " Musila, toho mladšího. Jak sa to von menuje?!" " Já vím, kterého, paní Sucharová, děkuji", pravila jsem se slzami na krajíčku. " Jedem", zavelela jsem na Štěpána. Štěpán nasedl a já ho navigovala. Rychle jsem vyběhla z auta a vletěla do kostela. Milan mě postřehl, řekl ne a běžel ke mě. Kristýna omdlela a my s Milanem si to šinuli k němu domů. " Já věděl, že mě v tom nenecháš!" řekl,když mi otvíral dveře jeho domu. " V čem tě nenechám?" zeptala jsem se ho. 7. Umlčel mě polibkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 elda elda | 20. ledna 2009 v 18:40 | Reagovat

honem rychle dál :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama